Stojíte před tím, že potřebujete psychoterapeutu, ale nevíte, kde začít? V Česku se v roce 2025 změnilo vše - od toho, kdo může psychoterapii poskytovat, po to, kdo to zaplatí. Nejde už jen o to, jestli je terapeut kvalifikovaný. Důležitější je, jaká úroveň psychoterapie potřebujete a jestli máte šanci ji vůbec dostat.
Tři úrovně psychoterapie - ne jen jedna možnost
V roce 2025 se český systém psychoterapie rozdělil do tří jasně definovaných úrovní. Každá má jiné požadavky, jiné ceny a jiné možnosti hrazení. Nejde o příbuzné služby - jde o tři různé světy.
Poradenská psychoterapie je ta nejvíce přístupná. Může ji provozovat kdokoli, kdo má minimálně 600 hodin vzdělání. Od ledna 2025 je to živnost - stejně jako kadeřník nebo automechanik. Nevyžaduje to lékařské ani psychologické vzdělání. Ale tady je háček: veřejné zdravotní pojištění to nekryje. Platíte sami. Ačkoli je cena nižší než u lékařů (průměrně 600-1 200 Kč za sezení), mnoho lidí si to nemůže dovolit. Výjimku tvoří VZP, která od ledna 2025 dává pojištěncům až 5 000 Kč na 10 sezení - to je jen 500 Kč za jedno. Pro děti od 7 let je to výhoda, ale pro dospělého, který potřebuje 20 sezení, to nestačí.
Lékařská psychoterapie je jen pro lékaře, kteří absolvují tříletou specializaci. Tito specialisté mohou diagnostikovat poruchy, předepisovat léky a zároveň provádět terapii. Jejich služby jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění - ale čekací doba je průměrně 147 dní. V Praze to může být o něco rychlejší, na Moravě-Slezsku se čeká často déle než půl roku. Výhoda? Když jste v krizi, máte přístup k lékaři, který ví, jak léky a terapie spolu fungují.
Specializovaná zdravotnická psychoterapie je určená pro psychology s magisterským titulem. Musí mít nejméně 800 hodin dalšího vzdělávání a jsou přímo propojeni se zdravotnickým systémem. Tyto terapeuty také mohou být hrazeni pojišťovnou. Jejich cena se pohybuje kolem 800-1 000 Kč za sezení, ale čekací doby jsou stejně dlouhé jako u lékařů. Většina z nich pracuje ve veřejných centrech, kde je velký tlak a malý počet volných termínů.
Proč je tak těžké dostat se na terapii?
Na první pohled se zdá, že máme všechno - tři úrovně, veřejné hrazení, telemedicínu. Ale skutečnost je jiná. Podle Ministerstva zdravotnictví chybí v Česku 420 kvalifikovaných psychoterapeutů. Poměr je 1 terapeut na 12 500 obyvatel. Doporučený poměr je 1:5 000. To znamená, že téměř každý druhý člověk, který potřebuje pomoc, ji nemůže dostat v rozumném čase.
Geografická nerovnost je ještě horší. V Praze je poměr 1:7 200. V Olomouci nebo Ostravě už je to 1:15 000. V některých obcích na Moravě se čeká na první sezení déle než na 6 měsíců. Zatímco v Německu je průměrná čekací doba 14 dní, v Česku je to 147 dní. A to jen pro veřejně hrazenou terapii.
Proč to tak je? Školí se příliš málo. V celé republice je jen 17 akreditovaných center, která školí specializované psychoterapeuty. A co je horší - 68% nových terapeutů říká, že jim chybí supervize. Každá hodina supervize stojí 1 200 Kč, a mnozí nemají peníze na to, aby se dál rozvíjeli. Výsledek? Mnozí se vzdají, nebo pracují bez podpory - a to není bezpečné pro klienty.
Veřejné vs. soukromé: co platíte a co dostanete
Když jste v nouzi, neřešíte, jestli je terapeut „lepší“ - řešíte, jestli vás někdo slyší. A tuhle otázku odpovídá dvěma různým realitám.
Na portálu dusevnizdravi.cz bylo analyzováno 1 842 recenzí. U veřejně hrazené terapie je průměrné hodnocení 3,2 z 5. Co se v recenzích opakuje? „Čekal jsem 5 měsíců.“ „Neměli jsme žádnou odpověď, když jsem byl v krizi.“ „Terapeut se zdál zatížený a nepřístupný.“
Na druhé straně - soukromá psychoterapie. Hodnocení 4,6 z 5. Co říkají lidé? „Zaplatil jsem 8 500 Kč, ale měl jsem sezení za 3 dny.“ „Terapeut mě pochopil hned na první schůzce.“ „Nemusel jsem čekat, abych se mohl zotavit.“
Proč je takový rozdíl? V soukromém sektor je méně klientů na jednoho terapeuta. Více času, více pozornosti, více kontinuity. V systému hrazeném pojišťovnou se terapeut snaží obsloužit 30 klientů týdně. Každé sezení trvá 50 minut, ale mezi nimi je jen 10 minut na zápis, telefonát, přípravu. Výsledek? Klient se cítí jako číslo.
Co se děje s dětmi? A proč to funguje lépe
Je tu jedna výjimka - děti. Od 1. června 2025 začal projekt Péče o dětskou duši. Rozpočet 1,2 mld. Kč do roku 2028. Cíl: 1 200 nových odborníků pro děti a dospívající. A funguje to.
Prvních 5 sezení je zdarma - bez omezení, bez čekání. Výsledek? V Praze a Brně se čekací doba pro děti snížila z 90 dní na 18 dní. V některých školách už jsou terapeuti na místě. Školy spolupracují se zdravotními centry. Rodiče nečekají měsíce - dostanou pomoc hned.
Proč to funguje? Protože se děti neřeší jako „dospělí s menším problémem“. Je zde jasný cíl, peníze, přístup. A není to jen terapie - je to i školní podpora, poradenství pro rodiče, včasná intervence. To je to, co funguje.
Co chybí? A co se bude dít dál
Systém má výhody - flexibilita, moderní přístup, digitální nástroje. Ale má i závažné mezery.
Největší problém: poradenská psychoterapie je považována za „méně hodnotnou“. Ačkoli 68% klientů potřebuje právě tuto úroveň - nechce léky, nechce diagnózu, chce jen někoho, kdo ho slyší. Ale ta úroveň nemá žádnou podporu z veřejného zdravotnictví. Je to jako kdyby lékař řekl: „Můžu vám pomoci, ale jen pokud si to můžete dovolit.“
Ministryně práce Jana Maláčová říká: „Budoucí péče o duševní zdraví musí být propojená se školstvím a sociálními službami.“ A má pravdu. Když dítě má úzkost, nejde jen o terapii. Jde o to, aby škola věděla, jak s ním zacházet. Jde o to, aby rodič nemusel nechat práci, aby se mohl dostat na schůzku. Jde o to, aby měl někdo, kdo mu pomůže najít práci, když se zotaví.
Od června 2025 se připravuje další výzva z Operačního programu Zaměstnanost Plus - 1,5 mld. Kč na rozvoj center duševního zdraví. To znamená, že se budou stavět nové lokality, kde bude psychoterapie, sociální pomoc a podpora zaměstnání pod jednou střechou. To je směr, který funguje v Nizozemsku, ve Švédsku. V Česku to ještě nebylo zkusené.
Evropská komise říká, že Česko má jednu z nejambicióznějších reforem v EU. Ale také varuje: „Pokud nebude zvýšena kapacita vzdělávání o 40%, systém může v letech 2027-2028 kolabovat.“
Co dělat, když potřebujete pomoc?
Nečekejte. Neřešte, jestli je to „dostatečně závažné“. Pokud se cítíte, že se to nezlepšuje - je čas.
- Pokud máte dítě: využijte projekt „Péče o dětskou duši“. Zavolejte na 12345 (národní linka) nebo navštivte nzip.cz/dusevni-zdravi. Prvních 5 sezení je zdarma.
- Pokud jste dospělý a máte VZP: využijte příspěvek 5 000 Kč na 10 sezení. Vyberte terapeuta z portálu a použijte kód VZP-TERAPIE při objednávání.
- Pokud nemáte peníze, ale potřebujete pomoci: hledejte centra duševního zdraví - některá poskytují terapii za sníženou cenu (200-400 Kč) na základě příjmu. Najdete je na mapě na nzip.cz.
- Pokud máte možnost platit: vyberte soukromého terapeuta. Nenechte se odradit cenou - čekací doba je 1-7 dní. Mnozí terapeuti nabízejí první sezení zdarma nebo za 300 Kč, aby jste zjistili, jestli se vám s nimi pracuje.
Nejde o to, jestli je systém dokonalý. Jde o to, že máte nástroje. A pokud je nevyužijete, nikdo vás nezáchrání. Nečekejte na změnu systému - začněte teď. Důležité není, kdo platí. Důležité je, abyste se s někým setkali. A to je možné. Už dnes.
