Psychoterapie už není luxus, ale potřeba. Každý pátý Čech v posledních letech prožil období, kdy potřeboval někoho, kdo ho prostě slyší. Ale když začnete hledat terapeuta, narazíte na jednu věc: cena. A ta se liší jako noc od dne. V Praze vám sezení stojí 1 200 Kč, v Zlíně 800 Kč. Někdo účtuje 600 Kč, jiný 1 500 Kč. Proč? A co vám pojišťovna opravdu zaplatí? Víte, že 79 % terapeutů má čekací dobu déle než dva měsíce? A že cena neznamená kvalitu?
Průměrné ceny v ČR v roce 2025
V roce 2025 je průměrná cena jednoho 50-minutového individuálního sezení v psychoterapii v České republice 1 080 Kč. To je o 16 % více než před třemi lety. V roce 2022 byla průměrná cena 930 Kč, v roce 2020 jen 742 Kč. To znamená, že za pět let se cena zvedla o téměř 340 Kč - a to i přes to, že mnozí lidé přišli o práci nebo si museli řezat na jiných výdajích.
Praha je v tomto hledisku výjimkou. Zde se průměrná cena pohybuje kolem 1 000-1 300 Kč. V menších městech, jako je Zlín, Ostrava nebo Plzeň, často najdete terapeuty, kteří účtují 700-900 Kč. V regionech s menší dostupností služeb, jako je Karlovarský nebo Vysočina, je cena často vyšší - ne proto, že jsou terapeuti lepší, ale protože je jich málo a poptávka je vysoká.
Pro párovou nebo rodinnou terapii, která trvá 60-90 minut, se průměrně platí 1 500-1 527 Kč. Skupinová terapie je levnější - kolem 400-600 Kč na osobu, ale není pro každého vhodná. Online sezení se stává běžnou volbou. Někteří terapeuti již od září 2025 účtují za online sezení 1 300 Kč. Některé nabízejí balíčky: například 4 online sezení za 4 800 Kč, což je o 400 Kč levnější než kdybyste je koupili zvlášť.
Co ovlivňuje cenu psychoterapie?
Cena není náhodná. Je to výsledek kombinace několika faktorů.
Region je první a největší. V Praze a Brně je nájemné, náklady na dopravu a životní náklady vyšší - a terapeuti to musí zohlednit. V menších městech mohou pracovat z domova, mají nižší náklady a proto mohou nabízet nižší ceny.
Délka praxe a specializace také hrají roli. Terapeut, který má 15 let zkušeností a specializuje se na traumata nebo poruchy příjmu potravy, si účtuje více než někdo, kdo má jen pět let praxe a pracuje s lehkými úzkostmi. Ale to neznamená, že je lepší - jen má více zkušeností a často i vyšší náklady na další vzdělávání.
Pohlaví je překvapivý faktor. Muži v psychoterapii si účtují průměrně o 100 Kč více než ženy - i když ženy tvoří tři čtvrtiny všech terapeutů. Proč? Není to jen o tom, že muži „vědí více“. Je to o tom, jak se trh vůči mužům chová. Muži častěji hledají „expertní“ image a klienti jsou ochotni za ně zaplatit více.
Typ terapie také ovlivňuje cenu. Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) je často levnější než psychodynamická nebo systémová terapie, protože má jasnější strukturu a kratší trvání. Ale to neznamená, že je efektivnější - jen jiná.
Podnikatelský přístup je poslední faktor. Někteří terapeuti se chovají jako malý podnik - mají marketing, webové stránky, reklamu, výběr balíčků, členství v asociacích. To vše stojí peníze. A ty peníze se přenášejí na cenu sezení. Jiní pracují prostě, bez reklamy, s malým příjmem, ale s větší přístupností.
Co pojišťovny platí - a co ne?
Veřejné zdravotní pojištění v ČR pokrývá jen 11,6 % psychoterapeutů. To znamená, že 88 % z vás bude platit z vlastní kapsy. Ale některé pojišťovny pomáhají.
Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (ČPZP) a VZP v roce 2025 přispívají 500 Kč na jedno sezení. To znamená, že pokud sezení stojí 1 080 Kč, vy platíte 580 Kč. To je půlka ceny - ale stále to je významná částka, pokud potřebujete 12 sezení.
ČPZP dává roční limit 3 000 Kč - to je maximálně 6 sezení. A podmínka? Terapeut musí být členem České asociace pro psychoterapii (ČAP) a musí být registrován v jejich programu „Duševní zdraví“. Pokud není, pojišťovna nezaplatí nic. To znamená, že ne každý dobrý terapeut je „pojišťovně přípustný“.
Je důležité si to ověřit před prvním sezením. Zeptejte se: „Jste registrováni u ČPZP?“ Pokud ne, neznamená to, že je špatný. Znamená to jen, že nemá kapacitu nebo nechce plnit administrativní požadavky.
Je vyšší cena lepší terapie?
Není. A to je důležité pochopit.
Podle výzkumů České asociace pro psychoterapii je nejdůležitější faktor úspěchu psychoterapie - osobní soulad. Ne to, zda je terapeut specializovaný na PTSD. Ne to, zda má titul PhD. Ne to, kolik za sezení účtuje.
Je to to, jestli se v jeho přítomnosti cítíte bezpečně. Jestli můžete říct všechno, aniž byste se cítili souděni. Jestli vás slyší, ne jen poslouchá. To je to, co se v průzkumech opakuje u 80 % lidí, kteří řekli, že jejich terapie „fungovala“.
Proto je lepší zkusit dvě nebo tři sezení s různými terapeuty, než se rozhodnout jen podle ceny. Někdo vám bude účtovat 1 200 Kč a vy se budete cítit jako u doktora. Někdo vám bude účtovat 700 Kč a vy se cítíte jako u přítele, který vás opravdu chápe.
Cena neznamená kvalitu. Vztah ano.
Co dělat, když si nemůžete dovolit terapii?
Je to realita. Mnoho lidí se rozhoduje „ne“ jen proto, že nemají peníze. Ale neexistuje jen jedna cesta.
- Podívejte se na neziskové organizace. V Praze, Brně, Ostravě a některých dalších městech existují centra, která nabízejí terapii za 300-500 Kč, nebo dokonce zdarma, na základě příjmu.
- Hledejte terapeuty ve výuce. Některé univerzity (např. UK v Praze, MU v Brně) mají kliniky, kde studenti pod dohledem zkušených terapeutů pracují s klienty za nízkou cenu.
- Zkuste skupinovou terapii. Je levnější a často stejně účinná, pokud se cítíte pohodlně ve skupině.
- Požádejte o platbu ve splátkách. Někteří terapeuti umožňují platit 300 Kč za týden místo 1 200 Kč najednou.
- Uvažujte o online terapii. Někteří terapeuti z venkova nabízejí stejnou kvalitu, ale za nižší cenu, protože nemají náklady na městskou lokalitu.
Nejde o to, kolik máte peněz. Jde o to, abyste našli někoho, kdo vás nechá být tím, kým jste. A to není vždycky ten nejdražší.
Kde hledat terapeuta a jak si vybrat?
Začněte na stránkách České asociace pro psychoterapii (ČAP). Tam je seznam registrovaných terapeutů - včetně toho, zda spolupracují s pojišťovnami. Ale nezakládejte výběr jen na tomto seznamu.
Podívejte se na Google nebo Facebook. Mnoho terapeutů má jednoduché stránky s vlastním popisem. Čtěte, co píší. Zajímá je vás jejich přístup? Píší o empatii? O bezpečí? O tom, že nejsou „řešitelem“? To jsou dobré znamení.
První sezení je vždy test. Není to výběr manžela. Je to výběr společníka na cestě, která vás může vést k lepšímu sobě. Pokud se po 20 minutách cítíte jako „předmět“, ne jako člověk - jděte dál.
Nebojte se říct: „Necítím se s vámi pohodlně. Můžu zkusit někoho jiného?“ To je zcela normální. A tohle je to, co vás vlastně vede k úspěchu - ne cena, ne titul, ne místo. To, že jste schopni říct: „Tohle pro mě není.“
