Skupinová terapie pro závislé: Jak vrstevnická podpora pomáhá překonat závislost

Stojíte před zrcadlem a ptáte se: „Nikdo nechápe, co procházím.“ A pak náhle slyšíte někoho, kdo říká přesně to samé - a vy si uvědomíte, že nejste sám. To je ta chvíle, kdy skupinová terapie začíná dělat svou práci.

Proč skupinová terapie funguje, kde individuální selhala

Mnoho lidí začíná léčbu závislosti s individuální terapií. A často se cítí zklamáni. Proč? Protože závislost není jen problém jednoho člověka. Je to choroba, která se rodí v izolaci, žije v tajemství a umírá v přítomnosti druhých. Skupinová terapie to ví. Ví, že když se člověk ocitne v prostředí, kde každý má svou bolest, své selhání, své chvějící se ruce po přestávce - začíná být možné otevřít se.

Podle výzkumů z České republiky je skupinová terapie u alkoholiků a drogově závislých preferována před individuální. V programech s kontrolovanou konzumací alkoholu dosahuje úspěšnost až 65 %, když se úspěch definuje jako buď přechod k abstinenci, nebo stabilní snížení spotřeby. A to nejen díky terapeutovi. Díky ostatním.

Co se vlastně děje ve skupině?

Standardní skupina má 6 až 12 lidí. Schází se jednou nebo dvakrát týdně, každé sezení trvá 60 až 90 minut. Není to setkání pro výměnu rad. Není to „kdo má hůř“. Je to místo, kde se lidé naučí být upřímní - bez hledání omluv, bez obviňování, bez přetváření.

Terapeut neřídí rozhovor jako učitel. Řídí dynamiku. Když někdo začne mluvit o tom, jak ho jeho manželka opustila, a druhý řekne: „Já jsem to zažil taky. A když jsem se konečně přiznal, že jsem se sám ztratil, začal jsem znovu žít.“ - tady se děje něco silnějšího než slova. Děje se přijetí. Děje se identifikace. Děje se odpuštění - nejen od ostatních, ale i od sebe.

Co říkají ti, kteří to zkoušeli

Klient z terapeutické komunity Adiktio v roce 2021 řekl: „Skupina mi ukázala, že nejsem sám v tomhle problému, a to mi dalo sílu pokračovat.“

To není pouhá citace. To je věda. Výzkum z roku 2017 s 7 terapeuty potvrzuje: lidé, kteří prošli skupinovou terapií, popisují zkušenost jako přeměnu základního přesvědčení - „Jsem zlý“ → „Jsem člověk, který se snaží.“

Ale není to vždycky snadné. Někteří klienti z terapeutického centra Solen v roce 2004 říkali: „Někteří lidé v skupině byli příliš agresivní a to mě posunulo zpět.“

A to je pravda. Skupina není ideální místo. Je to lidské místo. A lidé jsou složití. Někdo může být výhradně obětí, někdo agresivním útočníkem. Terapeut musí být schopen toto vyvážit. Musí stanovit pravidla: „Nikdo nevystupuje proti druhému.“ „Nikdo nesmí mluvit o jiném, kdo není přítomen.“ „Nikdo nesmí přerušovat.“

Kdo tohle nepotřebuje?

Skupinová terapie není pro každého. Není vhodná pro lidi v akutní psychotické fázi. Není vhodná pro ty, kdo mají těžké poruchy osobnosti a neumí omezovat agresi. Není vhodná pro ty, kdo jsou v počáteční fázi závislosti - ještě nejsou připraveni přiznat, že potřebují pomoc.

A není to náhrada za léky. Pokud někdo potřebuje detoxikaci, léky na odvykání nebo léčbu současných duševních poruch - skupinová terapie je jen jedna část. Ale ta nejdůležitější. Protože léky uklidňují tělo. Skupina uklidňuje duši.

Co je lepší: terapeutická komunita nebo ambulantní skupina?

V České republice existuje přibližně 50 terapeutických komunit a ambulantních center. Komunity jsou intenzivnější: klienti bydlí spolu, žijí podle pevného rozvrhu, pracují, dělají domácí úkoly, řeší konflikty každý den. Výsledek? Po roce abstinence dosahují 65-80 %.

Ambulantní skupiny jsou levnější, flexibilnější, ale méně intenzivní. Úspěšnost po roce je 40-60 %. To znamená, že každý druhý člověk se vrací k návyku. Ale i to je výsledek. Více než 90 % lidí, kteří vůbec nezačnou léčbu, se nevysvobodí.

Takže co je lepší? To záleží na tom, kdo jsi. Pokud máš doma podporu, práci, stabilní život - ambulantní skupina ti může stačit. Pokud jsi ztracený, izolovaný, bez rodiny, bez práce - komunita ti může dát nový život.

Co se mění v moderní skupinové terapii?

Dřív se skupiny zaměřovaly jen na alkohol a narkotiky. Dnes se setkáváte s lidmi, kteří jsou závislí na herních platformách, na sociálních sítích, na pornu. A tyto závislosti nejdou „vypnout“ jako alkohol. Cílem není abstinence - ale kontrola. Přežití. Znovuobnovení vztahu k životu.

Nové metody se přidávají. Skupinová terapie uměním - kde lidé malují své strachy, nebo drama - kde představují své vnitřní konflikty. Někdo nemůže říct: „Mám strach, že se ztratím.“ Ale může nakreslit černou díru. A když to ostatní uvidí, řeknou: „To já taky mám.“

V roce 2021 terapeutická komunita Adiktio zavedla hybridní model: prezenční a online sezení. To znamená, že klient z Moravy může sedět ve skupině s lidmi z Prahy, Ostravy, Plzně. Dostupnost se zvýšila. A s ní i úspěšnost.

Co musíš umět, abys to zvládl?

Skupinová terapie nevyžaduje žádné zvláštní dovednosti. Jen jednu věc: ochotu být upřímný. A to je těžké. Zvlášť když jsi dřív lhal sám sobě.

Musíš být schopen:

• Přiznat, že máš problém - bez omluv.
• Poslouchat druhé - bez toho, abys hned chtěl mluvit o sobě.
• Snést kritiku - když ti někdo řekne: „Ty se jen přetváříš.“
• Říct: „Děkuju, že jsi to řekl.“

A musíš být ochoten trávit čas. Léčba trvá 3 až 12 měsíců. Prvních 3-6 měsíců je intenzivní. Pak následuje podpora. A to je klíč. Mnoho lidí přestane právě v této fázi. A pak se vrátí.

Kam jít dál?

Pokud chceš začít:

1. Zkontroluj, zda existuje terapeutická komunita nebo ambulantní centrum ve tvém městě. V ČR se ročně léčí přes 35 000 lidí - většina z nich skupinově.
2. Požádej o konzultaci. Většina center nabízí první setkání zdarma.
3. Připrav se na to, že nebudeš mít všechny odpovědi. Ale budeš mít společenství.

Skupinová terapie není zázrak. Není rychlá cesta. Ale je to jedna z mála cest, která ti říká: „Tady jsi doma.“