Schizoidní porucha osobnosti - Jak funguje psychoterapie emoční odtažitosti

Máte pocit, že se vám lidé kolem zdají být jen povrchoví a že vám většina sociálních situací připadá nudná nebo nepodstatná? Možná nejde jen o osobnostní charakteristiku, ale o schizoidní porucha osobnosti duševní onemocnění, které se projevuje trvalou emoční odtažitostí a preferencí samoty. Tento článek rozebere, co přesně tato porucha obnáší a jaké psychoterapeutické cesty mohou pacientům pomoci znovu navázat kontakt s vlastními emocemi i s ostatními lidmi.

Klíčové body

• Schizoidní porucha osobnosti je definována v DSM‑5 diagnostickým manuálem pro duševní poruchy jako dlouhodobý vzorec odtažitosti a omezeného prožívání emocí.
• Nejčastější terapeutické přístupy jsou kognitivně‑behaviorální terapie, dynamická psychoterapie, skupinová terapie a rodinná terapie.
• Motivace pacienta je jedním z hlavních bariér - terapie často trvá 1 - 3 roky a vyžaduje dlouhodobý plán.
• V ČR je prevalence odhadem 0,5 % - 7,5 % populace, diagnostika však trvá průměrně 7,2 let.
• Nové výzkumné projekty (Česká společnost pro biologickou psychiatrii) slibují specifické CBT programy už od roku 2025.

Co je schizoidní porucha osobnosti?

Podle DSM‑5 kritérií se jedná o trvalý vzorec odtažitosti od mezilidských vztahů a omezeného projevu emocí. Lidé s touto poruchou často nevyhledávají společenské kontakty, necítí potřebu být součástí skupiny a jejich reakce na emoční podněty jsou výrazně oslabené. Přestože může vypadat, že jsou „chladní“ nebo „nesnášenliví“, ve skutečnosti často pociťují vnitřní prázdnotu a nedostatek radosti.

Jak se projevuje emoční odtažitost?

Typické projevy zahrnují:

• Minimalistické sociální interakce - preferují volbu samoty před skupinovými aktivitami.
• Omezené projevy emocí - radost, smutek nebo strach jsou výrazně ztlumené.
• Indiferenční postoj k názoru druhých - není jim jedno, co si o nich ostatní myslí.
• Potíže s navazováním a udržováním blízkých vztahů - často se cítí „nepřirozeně“ v intimitě.

Tyto symptomy mohou komplikovat jak pracovní, tak osobní život a často vedou k nepochopení ze strany rodiny a kolegů.

Diagnostika a prevalence v České republice

Diagnóza vyžaduje podrobný klinický rozhovor, standardizované dotazníky a vyloučení jiných stavů (např. autismus, sociální fóbie). Studie české lékařské komory ukazují, že schizoidní porucha osobnosti byla diagnostikována u 2,3 % pacientů v ambulantní psychiatrii. Přestože se jedná o relativně vzácnou diagnózu, nedostatek zkušeností u odborníků vede k častým chybám a zpožděním v léčbě.

Psychoterapeutické přístupy

Psychoterapie je v současnosti považována za první volbu při léčbě všech poruch osobnosti, včetně schizoidní. Níže jsou popsány hlavní metody a jejich praktické využití.

Kognitivně‑behaviorální terapie (CBT)

CBT pomáhá pacientům rozpoznat a změnit negativní myšlenkové vzorce, které podporují sociální izolaci. Terapie se soustředí na:

• Identifikaci maladaptivních přesvědčení („nikdo mě nepotřebuje“).
• Postupný nácvik sociálních dovedností pomocí rolových her.
• Expozici situacím, které vyvolávají úzkost, ale s cílem snížit citlivost.

Podle Život na hraně studie z roku 2024 může CBT přinést zlepšení ve vnímání emocí po 12‑18 měsíčních sezeních.

Dynamická psychoterapie

U dynamických přístupů se terapeut zaměřuje na podvědomé obranné mechanismy a vztahovou dynamiku. U pacientů s schizoidní poruchou je klíčové vytvořit bezpečný prostor, kde se mohou postupně otevřít i bez nutnosti aktivní konverzace. Terapeut využívá interpretace snů, analýzu přenosu a kontraproduktivních obranných strategií.

Skupinová terapie

Skupinová forma poskytuje strukturovaný rámec, ve kterém pacienti vidí ostatní, kteří také bojují s odtažitostí. Přestože první setkání mohou být obtížná, dlouhodobé skupinové programy (12‑24 týdnů) umožňují:

• Praxi sociální interakce v kontrolovaném prostředí.
• Vzájemnou zpětnou vazbu a modelování zdravých komunikačních vzorců.
• Redukci pocitu izolace díky sdílené zkušenosti.

Výzkum NZIP (2023) uvádí, že skupinová terapie je účinná, pokud je podpořena individuálním plánem a pravidelným sledováním.

Rodinná terapie

Rodinná intervence pomáhá blízkým pochopit, co od nich pacient očekává, a učí je, jak poskytovat podpůrné, ne‑konfrontační prostředí. Dle Zdraví.euro.cz článku z roku 2023 je klíčové nastavit realistická očekávání a zaměřit se na komunikaci, nikoliv na změnu osobnosti.

Praktické tipy pro terapeuty i pacienty

Úspěch terapie často závisí na drobných, ale zásadních detailech:

• Motivační rozhovor: Na začátku se ptát na konkrétní cíle (např. „chci se cítit méně izolovaně při práci“), ne na abstraktní změnu osobnosti.
• Plánovat dlouhodobé intervence - podle Psychiatrie pro praxi (2001) se úspěšná terapie rozkládá na 1‑3 roky.
• Udržovat strukturovaný harmonogram - agenda sepisovaná před každým sezením pomáhá sledovat pokrok.
• Pracovat s „malými vítězstvími“ - každá úspěšná sociální interakce (i jen pozdrav) se zaznamenává a posiluje.
• Vyhnout se příliš rychlému ukončení - pokud pacient naznačí rezignaci, terapeut by měl zhodnotit motivaci a případně nabídnout kratší intervence.

Srovnávací tabulka terapeutických metod

Budoucnost výzkumu a klinické praxe

V roce 2023 zahájila Česká společnost pro biologickou psychiatrii výzkumný projekt zaměřený na poruchy osobnosti v české populaci první systematické šetření prevalence schizoidní poruchy. Do roku 2025 se očekává první kontrolovaná studie, která bude testovat upravenou CBT specificky vytvořenou pro tuto skupinu pacientů.

Aktualizace českých léčebných doporučení, plánované na rok 2024 - 2025, zahrnují konkrétní instrukce pro psychoterapeuty - např. potřebu dlouhodobých programů a důraz na motivaci. Prof. MUDr. Petra Müller, ředitelka projektu, uvádí: „Standardní postupy často selhávají, proto musíme vyvíjet personalizované protokoly, které zohlední nízkou motivaci a pomalé tempo změny.“

Pro pacienty i odborníky tak otevírá nová cesta: cíl - nejen zmírnění symptomů, ale i zlepšení kvality života ve smyslu schopnosti fungovat v práci a v osobních vztazích.