Online vs. osobní terapie pro úzkost a depresi: Co je skutečně účinnější

Online terapie už není budoucnost - je tu teď. A pro mnoho lidí s úzkostí nebo depresí je to jediný způsob, jak vůbec začít s léčbou. V České republice se čekací doba na osobní termín u psychologa často táhne šest až dvanáct měsíců. Zatímco online terapie ti může nabídnout první sezení za pár dní - z pohodlí domova, v pyžamu, bez cesty a bez strachu, že tě někdo uvidí v příjímací místnosti. Ale je to skutečně stejně účinné? Nebo jde jen o pohodlnou alternativu pro ty, kdo nechtějí „přijít na lůžko“?

Online terapie není „levnější verze“ - je jiná

Nejčastější omyl je představa, že online terapie je „přesně to samé“, jen na obrazovce. To není pravda. Je to jiný způsob komunikace - a to má důsledky. Terapeut nemůže vidět, jak ti trochu ztuhlým pohybem ruky přikrýváš nohy, když mluvíš o smrti tvého otce. Nemůže cítit, jak ti hlas ztuhl, když říkáš, že už nechceš žít. Ale na druhou stranu - můžeš mluvit bez obavy, že tě někdo slyší, když se otevíráš. Můžeš mluvit z postele, když ti ještě nejde vstát. Můžeš mluvit, když máš tři hodiny volného času mezi prací a dětmi - a ne tři týdny, které čekáš na termín.

Studie z Velké Británie z roku 2023 a španělská studie z roku 2024 potvrdily: u lehké až středně těžké úzkosti a deprese je online terapie stejně účinná jako osobní. V některých případech dokonce lépe. Například u generalizované úzkostné poruchy nebo obsedantně-kompulzivní poruchy se u pacientů, kteří dělali online KBT, výrazněji snížily příznaky než u těch, co chodili osobně. Španělský výzkum ukázal, že 58,4 % lidí v online terapii dosáhlo významného zlepšení, zatímco u osobních sezení to bylo jen 33,1 %. A to při nižších nákladech na systém - terapeut může za den navštívit více lidí, protože nemusí cestovat, připravovat kancelář, čekat na příchod klienta.

Co se děje v hlavě, když děláš terapii online?

Když jsi doma, nesmíš si dělat starosti o tom, jak vypadáš, co máš na sobě, nebo jestli tě někdo pozná v příjímací místnosti. To je pro mnoho lidí s úzkostí obrovské uvolnění. Jedna žena z Prahy, která trpěla sociální úzkostí, řekla: „Díky tomu, že jsem mohla mluvit z kuchyně, jsem se poprvé za pět let odvážila říct, že mě to děsí.“

Na druhou stranu - když se ti zasekne připojení, když ti přijde oznámení na telefon, když tě v průběhu sezení přeruší dítě nebo pes - může to být pro někoho zpětný úder. Někteří lidé se prostě neumí soustředit, když nejsou ve „zvláštním prostoru“. To není slabost. Je to jen jiný způsob fungování. Někdo potřebuje ticho, tma, stěny, které říkají: „Tady jsi bezpečný.“ Jiný potřebuje klid svého domu, kde ví, že se nemusí oblékat, aby to vypadalo „správně“.

Co se děje, když je to špatně?

Největší obava z online terapie je jednoduchá: co když se ti zhorší? Co když začneš plakat, až ti klesne ruka na klávesnici, a terapeut tě nemůže okamžitě přijmout? To je reálné riziko. V České republice zatím neexistuje standardizovaný systém, který by při krizové situaci okamžitě přesměroval klienta na záchranné služby. V některých zemích, jako je Švédsko nebo Německo, se online terapeuti připojují k integrovaným systémům nouzové pomoci. U nás to zatím neplatí. To znamená: pokud máš těžkou deprese, sebevražedné myšlenky nebo jsi v kritickém stavu - online terapie není dostatečná. Potřebuješ osobní přístup. Potřebuješ, aby ti někdo mohl dát ruku na rameno, zavřít dveře, zavolat záchranáře.

Profesor Radko Ptáček z 1. LF UK to řekl jasně: „Online metody jsou budoucnost, ale nezaměňujeme je za všechno.“

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

Podle průzkumu z roku 2024, který zahrnoval 500 klientů v ČR, 78 % lidí ohodnotilo online terapii jako „stejně nebo více účinnou“ než osobní sezení. Kdo to říká? Převážně mladí lidé - 65 % uživatelů ve věku 18-35 let. Ale i lidé nad 55 let se postupně přizpůsobují. V roce 2020 to bylo jen 28 % pozitivních odpovědí. Teď je to 42 %. Co se změnilo? Více lidí zjistilo, že to funguje.

Jeden uživatel na fóru Psycholozka.cz napsal: „Díky online terapii jsem mohl začít hned. V mém regionu by čekací doba byla přes šest měsíců. A když jsem začal, tak jsem se už nechtěl vracet k osobnímu sezení.“

Na druhé straně někdo z Redditu řekl: „Myslel jsem, že to bude lepší než čekání. Ale když jsem měl záchvat, tak jsem se cítil sám. Terapeut mi poslal link na krisovou linku - ale to už nebylo terapie. Bylo to přežití.“

Co je lepší: online nebo osobní?

Není to otázka „nebo“. Je to otázka „kdy“ a „pro koho“.

• Online terapie je lepší pokud máš lehkou nebo středně těžkou úzkost, depresi, nebo se snažíš překonat traumata, která ti brání v běžném životě - a pokud chceš začít hned, nemáš čas, nebo se ti strašně bojíš jít k psychologovi.
• Osobní terapie je lepší pokud máš těžkou deprese, sebevražedné myšlenky, návykové chování, nebo pokud potřebuješ silnou lidskou přítomnost - když ti potřebuješ, aby ti někdo řekl: „Jsem tady.“ a mohl ti přidržet ruku.

Nejlepší řešení? Kombinace. Mnoho terapeutů doporučuje začít s online sezeními - až když se stav zlepší, přejít na osobní. Nebo naopak: začít osobně, když je situace kritická, a pak přejít na online pro udržení pokroku. To je skutečná strategie - ne „jedna metoda pro všechny“.

Co potřebuješ vědět, abys začal s online terapií?

Není to jen kliknout na Zoom. Potřebuješ přípravu:

1. Testuj techniku před prvním sezením. Zkontroluj, jestli máš stabilní připojení, kameru, mikrofon. Zkus videohovor s kamarádem.
2. Měj vymezený prostor. 50 minut, kde tě nikdo nerozruší. Dveře zavřené, telefon v režimu „Nepružit“, pes na koberci. To je tvoje „terapeutická místnost“.
3. Víš, kdo je tvoje kontaktní osoba. Pokud se něco zhorší, kdo ti může pomoci? Terapeut by ti měl dát číslo krisové linky, nebo náhradního terapeuta.
4. Uvědom si náklady. V ČR stojí jedno sezení 1 500-2 500 Kč - stejně jako osobní. Některé platformy (např. Terapie.cz) nabízejí balíčky. Některé terapeuti platí zdravotní pojištění - ale to je vzácné.
5. Dej si čas. První dvě sezení můžeš cítit jako „nekomfortní“. To je normální. Potřebuješ 2-3 sezení, než se zvykneš na formát.

Co je budoucnost?

Do roku 2027 by měla online terapie v ČR být standardní součástí duševního zdravotnictví. Už teď se snažíme vyřešit problém, kdy 17 % populace trpí úzkostí nebo depresí - a jen 5 % z nich dostane pomoc. Online terapie nemůže nahradit psychiatra, nemůže nahradit hospitalizaci, nemůže nahradit léčbu těžkých poruch. Ale může znamenat rozdíl mezi tím, kdo čeká šest měsíců - a tím, kdo začne léčit hned.

Je to jako když si děláš rentgen: někdy potřebuješ stolní stroj, někdy jen mobilní. Obě metody mají své místo. Nejde o to, která je „lepší“. Ale o to, která ti pomůže teď.