Co je psychoterapie? Neexistuje jedna oficiální definice, ale všechny se kreslí kolem jednoho základu
Chcete vědět, co vlastně psychoterapie je? Vyhledáte to na stránkách Světové zdravotnické organizace (WHO) a najdete… nic. Neexistuje žádná jediná, přesná, oficiální definice psychoterapie od WHO. To zní překvapivě, ale není to chyba. Je to záměr. WHO nechává definovat psychoterapii na úrovni zemí, protože každá země má jiný systém, jiné právní rámce a jiné zkušenosti s duševním zdravím. Ale to neznamená, že nemáme žádný vodítko. WHO nám dala něco mnohem důležitějšího - definici zdraví.
Její definice z roku 1948 je jednoduchá, ale hluboká: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouhým nepřítomností nemoci nebo infirmita.“ Toto není jen slovo o zdraví. Je to revoluce. Znamená to, že zdraví není jen absence zimnice nebo zlomeniny. Zdraví je schopnost žít plně - cítit, myslet, komunikovat, být vztahy, mít energii pro to, co vás živí. A psychoterapie? Je to jedna z cest, jak k tomuto stavu dorazit.
Co říkají jiné mezinárodní organizace?
WHO neříká, co je psychoterapie, ale jiné organizace ano. Americká psychiatriecká asociace (APA), která vydává DSM - nejznámější příručku pro diagnostiku duševních poruch - definuje psychoterapii jako „druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů. Psychoterapie může pomoci nejen zmírnit příznaky, ale také u některých typů psychoterapie pomoci identifikovat psychologické příčiny stavu, aby člověk mohl lépe fungovat a dosáhnout lepší emoční pohody a uzdravení.“
Tato definice je praktická. Říká, že psychoterapie není jen „hovor o problémech“. Je to proces, který má cíl: zmírnit bolest, pochopit, proč je ta bolest tam, a pomoci člověku znovu získat kontrolu nad životem. Neřeší to „jak“ - neříká, jestli použít kognitivní behaviorální terapii, psychodynamickou nebo humanistickou metodu. Říká jen: „Tohle funguje.“
Evropská federace psychoterapeutických organizací (EFPP) jde ještě dál. Definuje psychoterapii jako „profesionální proces, ve kterém kvalifikovaný psychoterapeut využívá psychoterapeutického vztahu k pomoci klientovi dosáhnout osobního růstu nebo překonat problémy v myšlení, pocitech nebo chování.“ Všimněte si slova „vztah“. To je jádro. Psychoterapie není návod, jak se správně chovat. Je to spolupráce. Tři roky vzdělávání, 1500 hodin praxe, 250 hodin vlastní terapie - všechno to slouží jednomu: schopnosti být tam, ve vztahu, kde se může člověk bezpečně rozbít, rozplakat, říct to, co nikdy neřekl.
Český pohled: psychoterapie jako specializovaná způsobilost
V Česku je to jinak. Zde psychoterapie není jen koncept. Je to povolání. A toto povolání má přesně definované pravidla. Podle vyhlášky č. 134/1998 Sb. a pozdějších předpisů - například vyhlášky č. 164/2018 Sb. - je psychoterapie „specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví“. To znamená: jen ti, kteří absolvovali speciální vzdělávání, mohou nazývat se „psychoterapeutem“.
Toto vzdělávání není hračka. Vyžaduje minimálně tři roky po magisterském titulu v psychologii. To zahrnuje 750 hodin teorie, 1500 hodin klinické praxe a 250 hodin vlastní psychoterapie. Ano, psychoterapeut musí projít terapií sám. Proč? Protože nejde o to, aby měl odpovědi. Jde o to, aby poznal své vlastní závady, své reakce, své raněné části. Jen tak může být přítomen pro druhého.
Na Národním zdravotnickém informačním portálu (NZIP) najdete definici, která spojuje mezinárodní a český pohled: „Psychoterapie je typ léčby, která využívá psychologických metod a typicky spočívá v pravidelné interakci (rozhovory, diskuse) mezi dospělými účastníky. Cílem psychoterapie je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně je zcela vyléčit. Psychoterapie je založena na vztahu, interakci a rozhovoru mezi psychoterapeutem a pacientem.“
Tady je klíčové: „nedrží se žádného pevného schématu“. Psychoterapeut neřeší vaše problémy za vás. Doprovází vás. Vede vás k tomu, abyste našli své vlastní řešení. A to je důležité. Psychoterapie není „správná odpověď“. Je to cesta, kterou jste sami prošli.
Psychoterapie jako cesta ke svobodě
Český psychoterapeut Jiří Růžička říká: „Psychoterapie je cesta ke svobodě.“ A to je jedna z nejjasnějších definic, které jsem kdy slyšel. Když jste v úzkosti, svět se zužuje. Všechno, co dříve bylo možné, se stává nebezpečným. Když jste v depresi, nemáte energii ani na to, abyste vstali z postele. Když jste vyhořeli, přestáváte cítit. Psychoterapie neřeší „jak se vzbudit“. Řeší, proč jste vůbec přestali cítit.
Tato perspektiva je v souladu s WHO: zdraví není jen absence nemoci. Je to schopnost žít plně. Psychoterapie nechává člověka znovu vybírat. Nechává ho říct: „Toto je moje životní cesta, ne ta, kterou mi někdo vložil do hlavy.“
Proč je důležité, že WHO nemá přímou definici?
Kdyby WHO řekla: „Psychoterapie je X“, všechny země by musely přijmout jednu metodu. Ale život není jednoduchý. Někdo potřebuje rozhovor, někdo tělesnou práci, někdo umění. Někdo potřebuje řešit dětství, někdo aktuální konflikt v pracovním týmu. Není jedna správná cesta. Je mnoho cest, které vede k témuž: zdraví jako pohoda.
WHO neříká, jak se léčit. Říká, proč se léčit. A to je víc než dost. Protože když pochopíte, že zdraví není jen „nebýt nemocný“, ale „být schopen žít“, pak každá psychoterapeutická metoda - ať už je to analytická, kognitivní, gestaltová nebo systémová - má smysl. Všechny se snaží o to samé: vrátit člověku jeho životní sílu.
Co psychoterapie není
Není to „hovor s přítelem“. Přítel vás podpoří. Psychoterapeut vás vede k tomu, abyste se podívali do zrcadla - a neodvrátili pohled.
Není to „řešení problémů za vás“. Psychoterapeut neříká: „Změň tohle.“ Říká: „Co by se stalo, kdybyste tohle nezměnili?“
Není to „návod, jak být šťastný“. Šťastný být nemusíte. Ale můžete být autentický. Můžete cítit svou bolest, svou radost, svou hlupáctví - a nechtít to schovávat.
Není to „náprava“ pro ty, kdo jsou „špatní“. Je to prostor pro ty, kdo se cítí ztracení. Pro ty, kdo už nevědí, kde je jejich hranice. Pro ty, kdo se bojí, že už nikdy nebudou cítit.
Co je vlastně psychoterapie?
Neexistuje jedna definice. Ale všechny se shodují na jednom: psychoterapie je proces, který využívá vztahu, rozhovoru a času, aby člověk získal zpět kontrolu nad svým životem. Je to cesta od „nemůžu“ k „mohu“. Od „je to moje vina“ k „to je moje zkušenost“. Od „jsem špatný“ k „jsem člověk, který prožívá“.
WHO nám dala základ: zdraví je pohoda. Psychoterapie je jedna z cest, jak k ní dorazit. Nejednodušší. Nejrychlejší. Ale jedna z nejhlubších. A ta, která nechává člověka, aby byl sám sebou - a to je všechno, co opravdu potřebuje.
Proč WHO nemá oficiální definici psychoterapie?
WHO nemá jednotnou definici psychoterapie, protože chce respektovat národní rozdíly. Každá země má jiný systém zdravotnictví, jiné právní rámce a jiné kulturní přístupy k duševnímu zdraví. Místo toho WHO poskytuje širší rámec - definici zdraví jako úplné tělesné, duševní a sociální pohody - a nechává jednotlivé země definovat konkrétní metody a povolání podle svých potřeb.
Je psychoterapie v Česku legálně upravená?
Ano. V České republice je psychoterapie legálně definována jako specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví podle vyhlášky č. 134/1998 Sb. a nařízení vlády č. 31/2010 Sb. Titul „psychoterapeut“ je veřejnoprávně vyhrazený a může jej používat pouze osoba, která absolvovala minimálně tříleté specializační vzdělávání s 750 hodinami teorie, 1500 hodinami praxe a 250 hodinami vlastní terapie. Tento systém byl oficiálně zaveden 1. září 2018.
Je psychoterapie stejná jako poradenství nebo koučování?
Ne. Poradenství a koučování se zaměřují na řešení konkrétních problémů nebo dosažení cílů - například v práci nebo vztazích. Psychoterapie se zabývá hlubšími emocionálními, psychologickými a často i traumata spojenými s celým životem. Je to léčebný proces, který vyžaduje speciální vzdělání a je přímo součástí zdravotnictví. Pouze psychoterapeut s potvrzenou specializací může léčit duševní poruchy.
Jaký je rozdíl mezi psychoterapeutem a psychologem?
Každý psychoterapeut je psycholog, ale ne každý psycholog je psychoterapeut. Psycholog má magisterský titul a může pracovat v oblastech jako výzkum, vzdělávání nebo poradenství. Psychoterapeut je psycholog, který navíc absolvoval tříleté specializační vzdělání v oboru psychoterapie, včetně praxe a vlastní terapie. Pouze on může používat titul „psychoterapeut“ a poskytovat léčebné služby v oblasti duševního zdraví.
Může psychoterapie pomoci i bez diagnózy?
Ano. Psychoterapie není jen pro lidi s diagnostikovanými poruchami. Mnoho lidí chodí na terapii, když se cítí vyhoření, ztracení, nešťastní nebo nevědí, proč se cítí tak, jak se cítí. Psychoterapie pomáhá pochopit vlastní emoce, vztahy a vzorce chování - i když nejde o „nemoc“. Je to prostor pro růst, nejen pro léčbu.
