První konzultace s terapeutem: Na co se připravit a co očekávat

První konzultace s terapeutem není test, nejsou to zkoušky a nejde o to, abyste měli všechno správně. Je to prostě první setkání - s člověkem, kterému chcete důvěřovat, když se vám bude zdát, že už to nepřežijete. A právě proto je důležité vědět, co vás čeká, abyste se nebojeli toho, co nevíte.

Co se stane na první schůzce?

První setkání obvykle trvá mezi padesáti a devadesáti minutami. Začne to jednoduše: terapeut vás přivítá, představí se a vysvětlí, jak bude sezení probíhat. Nejde o to, aby vás okamžitě „vylečil“. Jde o to, aby vás poznal - a vy ho poznali.

Terapeut se zeptá: „Co vás trápí?“ Nebo: „S čím přicházíte?“ To zní jednoduše, ale není to otázka, na kterou se dá odpovědět za pět sekund. Můžete říct: „Mám pocit, že to všechno nezvládám.“ Nebo: „Nevím, proč se cítím tak prázdně.“ Nebo: „Nevím, co mám říct.“ Všechno je v pořádku. To je přesně důvod, proč jste přišli.

Podle průzkumu kliniky Psymed z června 2023, 78 % lidí před první schůzkou cítí úzkost. Obávají se, že nebudou dostatečně jasní, že budou vypadat „příliš emocionálně“ nebo že terapeut je posoudí. Ale většina lidí po první schůzce říká: „Vůbec jsem nečekal, že budu moci mluvit tak upřímně.“ A 57 % říká: „Cítil jsem, že mě terapeut skutečně slyší.“ To je ten okamžik, kdy se začne důvěra stavět.

Co terapeut chce vědět?

Terapeut se neptá jen na to, co vás dnes trápí. Ptá se i na to, jak jste byli dřív. Jaký byl váš vztah s rodiči? Jak jste prožívali školu? Kdy jste naposledy cítili, že jste v klidu? To zní jako příliš osobní? Možná. Ale všechno, co jste zažili, ovlivňuje, jak reagujete dnes.

Například: Pokud jste jako dítě museli být „silný“, teď vás může trápit, že nevíte, jak se uvolnit. Pokud jste v minulosti měli zkušenosti s opuštěním, můžete dnes automaticky vzdalovat lidi, kteří vás mají rádi. To neznamená, že se musíte vrátit do dětství - ale že se musíte podívat, odkud přichází vaše reakce.

Terapeut nevyhodnocuje. Neříká: „To jste měl udělat jinak.“ Říká: „Co se stalo, když jste to zažili? Jak jste se cítili?“ A pak: „Co byste chtěli, aby se teď změnilo?“

Co nečekat?

Nečekáte, že vás terapeut okamžitě „vylečí“. Nečekáte, že vám řekne: „Změňte toto, udělejte toto a bude všechno v pořádku.“ To není terapie. To je rada od kamaráda, který neví, jak se cítíte.

Terapie není řešení, ale cesta. A první schůzka je jen první krok na této cestě. Většina lidí - 31 % podle Psymed - je po první schůzce zklamána, protože si mysleli, že už budou cítit „lepší“. Ale změna není jako vypnutí vypínače. Je to jako zapínání světla v temné místnosti - nejdřív se nic nevidí. Pak se začnou objevovat detaily. A teprve potom uvidíte celou místnost.

Terapeut vám také neřekne, jak máte žít. Neřekne: „Rozved se.“ Neřekne: „Přestan s tím přátelstvím.“ Neřekne: „Vezmi léky.“ To je vaše rozhodnutí. Terapeut vám pomůže vidět, co skutečně chcete - a jak k tomu můžete jít.

Co si připravit?

Nemusíte mít připravený přesný scénář. Nemusíte vědět, co je váš „problém“. Stačí, když víte: „Cítím se špatně.“ Nebo: „Nevím, proč jsem taký nervózní.“

Je ale užitečné si předem zkusit odpovědět na tři otázky:

1. Co vás trápí nejvíc?
2. Kdy se to začalo projevovat?
3. Co byste chtěli mít jinak za rok?

Není potřeba mít dokonalé odpovědi. Stačí, když se na ně zamyslíte. Někdy se odpovědi objeví až během rozhovoru. A to je v pořádku. Terapie je o tom, najít odpovědi - ne je mít předem.

Někteří lidé si přinášejí zápisky. To je v pořádku. Někteří přijdou s prázdnýma rukama. To je taky v pořádku. Nejde o to, kolik jste napsali. Jde o to, kolik jste přišli jako vy sami.

Je důležité, aby vás terapeut „lidsky seděl“

Podle PhDr. Jeronýma Klimeše, Ph.D., je nejdůležitější věc v terapii ne typ přístupu - ale vztah. Pokud se vám terapeut zdá chladný, nezaujatý, nebo se vám v něm nechce mluvit - nevadí, že má titul, že je známý, že je „nejlepší v Zlíně“. Pokud se vám v něm nechce být - hledejte jiného.

45 % lidí potřebuje dvě až tři schůzky, než se rozhodne, zda pokračovat. 18 % ukončí spolupráci hned po první schůzce - protože necítili důvěru. A to je v pořádku. Není to selhání. Je to výběr.

Neexistuje „ideální“ terapeut. Existuje terapeut, se kterým se vám bude dobře mluvit. A to se dozvíte až po prvních sezeních. Není potřeba mít na první pokus. Většina lidí najde vhodného terapeuta až po dvou nebo třech pokusech.

Co se děje v Česku? A proč je to důležité?

V Česku je terapie stále stigmatizovaná. Většina lidí chodí k psychologovi až tehdy, když je „zub zralý“ - jak říká Klimeš. To znamená: až když už to nezvládají. Ale terapie není pro krizi. Je pro život.

Podle Ministerstva zdravotnictví se počet lidí, kteří využívají terapii, mezi roky 2019 a 2022 zvýšil o 37 %. Největší nárůst je u lidí ve věku 18-30 let. Z toho 65 % přichází ne proto, že mají krizi - ale proto, že chtějí žít lépe.

Terapie už není jen pro „nemocné“. Je pro každého, kdo chce lépe pochopit, proč se cítí, jak se cítí. A pro každého, kdo chce přestat být v pohybu, který ho unavuje.

Co stojí první konzultace?

V Česku se cena jedné hodiny pohybuje mezi 800 a 2500 Kč. Online terapie je často levnější - od 500 do 1800 Kč. Ceny závisí na zkušenostech terapeuta, jeho specializaci a formě terapie (individuální, skupinová, online, offline).

Neexistuje „správná“ cena. Ale existuje „správná hodnota“. Pokud se vám po první schůzce zdá, že jste zaplatili za to, že jste se mohli vyslechnout - pak je to hodnota. Pokud jste si cítili, že jste byli jen „číslo“ - pak je to příliš drahé.

Co dělat po první schůzce?

Nemusíte rovnou rozhodnout. Dávejte si čas. Zkuste si odpovědět na tyto otázky:

• Cítil jsem se během schůzky bezpečně?
• Mohl jsem mluvit o tom, co mě trápí, bez obav?
• Cítil jsem, že terapeut mě chápe?
• Chci se s ním znovu setkat?

Neexistuje „správná“ odpověď. Ale pokud jste si po schůzce řekli: „Můžu tam jít znovu“ - pak je to správný směr.

Některé terapeuty vás po schůzce požádají o zpětnou vazbu. To je normální. Můžete říct: „Cítil jsem se trochu zmateně.“ Nebo: „Nevím, jestli to má smysl.“ To je v pořádku. Terapie je o tom, aby se všechno mohlo říct - i to, že jste nevěděli, co říct.

Je první schůzka poslední šancí?

Není. Je to jen začátek. A jako každý začátek - může být nejistý. Může být nepohodlný. Může být i trochu smutný. Ale může být i první krok k tomu, že se znovu naučíte dýchat.

Nejde o to, abyste „všechno vyřešili“. Jde o to, abyste přestali být sami s tím, co vás trápí. A to je už velký krok.

První konzultace není začátek konce. Je to začátek nového způsobu, jak se k sobě vztahovat. A to je věc, která se může změnit celý život.