Průvodce psychoterapií pro úplné začátečníky: Vše, co potřebujete vědět o terapii

Nejvíce se bojíte toho, co neznáte. A psychoterapie? Pro mnoho lidí je to tajemný, trochu děsivý svět - kde se mluví o emocích, které se snažíte skrýt, o minulosti, kterou chcete zapomenout, a o někom, kdo vás bude sledovat, posuzovat, možná dokonce osouzen. Ale co kdybych vám řekl, že terapie není o tom, jak vás někdo „opraví“? Je to o tom, jak se sám se sebou setkáte - bez soudů, bez tlaku, jen s klidem, který jste si možná v životě ještě nikdy nevyslechl.

Co je psychoterapie opravdu?

Psychoterapie není lék. Není to tableta, kterou si vezmete a hned se cítíte lépe. Není to rada od kamaráda, který řekl: „Všechno to překonáš.“ Je to delikátní směs vědy a umění, jak to nazval Jaroslav Průda - otec české psychoterapie. Je to proces, kde se pomocí bezpečného vztahu a mluvené komunikace pomáhá člověku zpracovat emocionální bolest, poruchy, úzkosti, únavu ze života - nebo prostě jen zjistit, proč se v některých chvílích cítí tak prázdně.

Podle definice z roku 1992, která dodnes platí, je psychoterapie „prevence, léčba a rehabilitace poruch zdraví specifickou komunikací a vztahem mezi psychoterapeutem a klientem“. To znamená: není to jen „povídání“. Je to systém, který má své zásady, své metody, své vzdělání. A v České republice to všechno řídí Česká asociace pro psychoterapii - organizace, která stanovuje přísné standardy. Kvalifikovaný psychoterapeut musí absolvovat pětiletý výcvik, projít vlastní terapií (to se říká sebezkušenostní průprava) a pravidelně podstupovat supervizi, kde diskutuje o své práci s jinými terapeuty. To znamená: neexistuje „terapeut na základě zkušenosti“ nebo „terapeut, který si to vymyslel“.

Kdo může jít na terapii?

Nikdo vás nevyhodí ven, protože jste „příliš šílený“ nebo „příliš normální“. Terapie není jen pro ty, kteří se snaží přežít krizi. Je pro každého, kdo se cítí unavený, ztracený, přetížený, nebo prostě chce lépe pochopit, proč se někdy tak špatně cítí. Někdo přijde kvůli úzkosti, někdo kvůli rozvodům, někdo kvůli tomu, že už deset let neví, co ho opravdu baví. Někdo přijde kvůli depresi, někdo kvůli tomu, že se neustále srovnává s ostatními. A někdo přijde jen proto, že se cítí, že žije „na autopilota“ a chce to změnit.

Neexistuje „správný důvod“ pro terapii. Pokud se něco vnitřně dotýká, je to důvod. Nebojte se, že to „není dost důležité“. Váš pocit je důležitý. A terapie není o tom, co je „vážnější“ nebo „méně vážnější“. Je o tom, co vás trápí - a to je dost.

Jak probíhá první sezení?

První schůzka není test. Není to pohovor, kde vás budou vyptávat, jak se vám daří v životě. Je to setkání. Terapeut se představí. Řekne vám, jak pracuje. A pak se zeptá: „Co vás přivádí sem? Co vás trápí? Co jste si představoval, že se tady stane?“

Nežijte v obavě, že nebudete mít co říct. Většina lidí na začátku mluví hodně. Více než terapeut. A to je v pořádku. Terapeut nechává prostor. Nezadává otázky, aby vás „přiměl“ mluvit. Neříká: „A co jste cítil, když to bylo?“ - a pak vás nechává dýchat. Příliš mnoho otázek zničí vztah. Dobrý terapeut ví, že často stačí mlčet - a čekat.

Na první schůzce se může stát, že se vám začnou ztrácet slova. Nebo se budete cítit zmateně. To je normální. Víte, jak se cítíte, když se poprvé setkáte s někým, kdo vás opravdu chce slyšet? To není běžný zážitek. A proto se může stát, že budete mluvit příliš rychle. Nebo se zase zavřete. Oboje je v pořádku. Terapeut to nebere jako „chybu“. Berou to jako signál - že jste v bezpečí, které je pro vás nové.

Jak vybrat terapeuta?

Není to jako koupit mobil. Neexistuje „nejlepší“ terapeut. Je jen ten, který vám „sedí“. A to se nedá zjistit na první pohled. Někdo řekne: „Máte kamarádku, která chodí na terapii, a její terapeut je skvělý.“ Ale to neznamená nic. Vy nejste ona. Váš život není její život. Váš strach není její strach.

Je normální potřebovat tři až pět setkání, než zjistíte, zda vás terapeut „nepřeskočí“ - nebo jestli se s ním cítíte bezpečně. Některé terapeuty jsou horké, výrazné, říkají přímo, co cítí. Jiní jsou klidní, tichí, čekají. Obě verze mohou fungovat. Ale jen jedna vám bude sedět.

Před prvním sezením si můžete připravit pár otázek. Například: „Jakým směrem pracujete?“ - „Co znamená pro vás úspěch v terapii?“ - „Jak často se setkáváte s kolegy, abyste se všichni učili?“ - „Jak dlouho trvá výcvik, který jste absolvoval?“

Nechte se vést instinktem. Pokud vás někdo přesvědčuje, že „tohle je jediný správný přístup“, nebo slibuje, že „za týden budete šťastný“, běžte pryč. Dobrý terapeut nikdy nezaručuje výsledek. Ví, že změna je proces. A že on není kouzelník - je průvodce.

Co se stane, když budu plakat?

Pláč není známkou slabosti. Je známkou toho, že se něco uvnitř otevírá. A v terapii je pláč častý. Často přijde náhle. Když se budete dívat na stěnu, nebo když vás terapeut položí otázku, kterou jste si nikdy neodvážili položit sami sobě. A pak se vám náhle ztratí hlas. A začnete plakat.

Dobrý terapeut nezavře oči. Neřekne: „Nenech se.“ Neřekne: „Všechno to překonáš.“ Jen sedí vedle vás. A čeká. A někdy tiše řekne: „Je to těžké.“ A to je dost. Víte, co se stane, když někdo řekne: „Je to těžké“ - a nezkouší to změnit? Váš pláč se změní. Nezastaví se. Ale změní se v něco jiného. V něco, co vás nezničí. V něco, co vás uvolní.

Neexistuje „správný“ způsob, jak reagovat. Někdo se zavře. Někdo se směje. Někdo se rozčílí. Všechno je v pořádku. Terapeut neříká: „Tohle je špatně.“ Říká: „Tohle je tady. A co teď?“

Je online terapie stejně dobrá?

Před pěti lety byla online terapie většinou považována za „náhradu“. Dnes už to tak není. Podle průzkumu Masarykovy univerzity z roku 2022 se podíl online sezení během pandemie zvýšil z méně než 5 % na 60 %. A i dnes - v roce 2026 - zůstává na úrovni 25-30 %. To znamená: každý čtvrtý člověk, který chodí na terapii, to dělá online.

Proč? Protože je to pohodlnější. Protože nemusíte jet do města. Protože se můžete sezení v klidu připravit ve svém pokoji. Protože některé lidé se cítí bezpečněji ve svém prostoru.

Je online terapie stejně účinná? Ano. Podle výzkumů, které provádějí univerzity v Česku, výsledky jsou stejné jako u osobních sezení. Není to „méně hodnotné“. Je to jiné. A pro mnoho lidí je to dokonce lepší. Zvláště pro ty, kteří žijí mimo velká města. V České republice je na 100 000 obyvatel mimo Prahy a Brna pouze 5 kvalifikovaných terapeutů. Online to změnilo. Můžete sedět doma v Ostravě a mít terapeuta z Prahy - nebo z Brna - nebo z Olomouce.

Co se stane, když to nezvládnu?

Je to častá obava: „A co když se to zhorší?“

Terapie není jako operace. Neexistuje „záruka vyléčení“. Ale existuje „záruka bezpečí“. Kvalifikovaný terapeut ví, že když se člověk otevírá, může dojít k vyšší emoční náročnosti. A proto má jasná hranice. Nepřetíží vás. Nepřinutí vás k tomu, co jste ještě nezpracovali. Někdy se stane, že se vám bude chtít zastavit. A to je v pořádku. Dobrý terapeut vás nevyslýchá, dokud nebudete chtít. A když řeknete: „Už to nechci,“ - zastaví.

Je také normální, že některé týdny budou horší než jiné. To není selhání. To je část procesu. Když se začnete dívat do svého nitra, může se vám zdát, že všechno je hůř. To znamená, že se něco děje. Ne že jste „špatný“ klient. To znamená, že jste „pravý“ klient.

Co se stane, když se rozhodnete skončit?

Terapie není závazek. Nemusíte jít na 50 sezení. Nemusíte jít na 20. Nemusíte jít na 5. Můžete jít na jedno. A skončit. A to je v pořádku.

Neexistuje „správný“ počet sezení. Někdo přijde kvůli jedné věci - a za tři týdny už to ví. Někdo přijde kvůli deseti věcem - a potřebuje rok. A někdo přijde, aby zjistil, jestli vůbec chce jít dál. A to je také v pořádku.

Dobrý terapeut nezůstane „při vás“, když už to nechcete. Ví, že váš čas, váš prostor, váš tempa - to všechno je vaše. A když řeknete: „Už to nechci,“ - řekne: „Dobře. Děkuji, že jste přišel.“ A to je konec. Bez vinění. Bez obvinění. Bez „tak jste to neudělal správně“.

Co můžete očekávat?

Nečekáte „výsledek“. Čekáte „změnu“. A změna není náhle. Je to jako když začnete běhat. První den vás to vyčerpá. Druhý den vás to znovu vyčerpá. Třetí den vás to trochu překvapí - že jste to zvládl. A pak se jednoho dne probudíte - a už nechcete být zpět.

Terapie vás nezmění na někoho jiného. Změní vás na sebe. Na toho, kdo ví, že má právo na bolest. Na toho, kdo ví, že nemusí být silný. Na toho, kdo ví, že je v pořádku, když neví, co dělat. Na toho, kdo ví, že se může ptát. A že se může zastavit. A že se může nechat slyšet.

Neexistuje „správný způsob, jak být“. Existuje jen jeden: být tím, co jste. A terapie vám to umožní - pokud najdete toho, kdo vás bude slyšet - bez soudů, bez tlaku, bez očekávání.

A to je všechno, co potřebujete vědět.