Stojíte před tím, že se s partnerem už neumíte bavit bez toho, aby to skončilo křikem? Nebo se cítíte, že mezi vámi roste stěna, kterou už nechcete překonávat? Párová terapie není poslední šance, kterou se bojíte využít - je to nástroj, který vám pomůže párová terapie znovu najít společný jazyk. Nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, jak společně přežít ten moment, kdy se všechno zdá ztracené.
Co vlastně párová terapie je?
Párová terapie se nezaměřuje na to, kdo z vás je „špatný“ nebo kdo má více problémů. Neřeší vaše dětství, trauma nebo vnitřní konflikty jednoho z vás. Místo toho se dívá na to, jak vy dva spolu fungujete. Jak se komunikujete, jak reagujete na emocionální potřeby, jak se vyhýbáte nebo bojujete. Je to jako sledovat taneční pár, který už neví, jak si navzájem dává ruce. Terapeut neříká, kdo má mít pravdu. Ukazuje, jaký krok vás od sebe vzdaluje a jaký by vás mohl znovu spojit.
V České republice se párová terapie začala rozvíjet až po roce 1989, kdy zmizely ideologické překážky. Dnes je to dynamický obor, který integruje různé přístupy - od systémové terapie přes narativní přístup až po techniky od Johna Gottmana. Není to „jedna metoda“ pro všechny. Každý pár je jiný. Každý konflikt má jinou barvu.
Co se děje během sezení?
První sezení není o řešení problémů. Je o tom, abyste se cítili bezpečně. Terapeut vás neosvědčuje, nekritizuje, neberou vás na vědomí jako „vadného partnera“. Naopak - vytváří prostor, kde můžete říct: „Mám strach, že tě ztrácím.“ A nebo: „Nevím, jak ti říct, že mě to bolí.“
Sezení trvají 50 až 90 minut - déle než individuální terapie. Proč? Protože potřebujete čas. Čas, abyste mohli mluvit, čas, abyste mohli přemýšlet, čas, abyste mohli plakat. Terapeut vás nechává mluvit, ale také vás strukturuje. Když jeden začne kritizovat, zastaví to. Když druhý se uzavře, přiměje ho k odpovědi. Ne jako rozhodce - jako průvodce.
Prvních pět sezení je věnováno třem věcem: vytvoření bezpečného prostředí, identifikaci hlavních konfliktů a stanovení společného cíle. Není to „chci, aby se změnil“ - ale „chci, abychom spolu lépe žili“.
Kdo vám může pomoci? A kdo ne?
Párová terapie není pro každého. Pokud jeden z vás trpí těžkou duševní poruchou - jako je schizofrenie, těžká depresivní porucha nebo závislost - a nebere léky ani nechodí na individuální terapii, párová terapie sama o sobě nestačí. Potřebujete nejprve stabilizovat zdraví jednoho z vás.
Taky to není vhodné, pokud dochází k fyzickému násilí. Tam je bezpečnost první věc. Nejprve musíte být bezpečný. Pak až můžete mluvit.
Ale pokud se vaše problémy týkají komunikace, nedůvěry, nevěry, sexuálního odstupu, finančních sporů nebo toho, že se už nečtete do očí - pak párová terapie může být přesně to, co potřebujete.
Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?
Podle analýzy 247 recenzí na Terapie.cz z roku 2023 má párová terapie průměrné hodnocení 4,3 z 5 hvězdiček. Co lidé nejčastěji říkají? „Terapeut nám pomohl vidět vztah zvenčí - bez výčitek.“ A: „Naučili jsme se mluvit bez křiku.“
Jeden pár po 15 sezeních řekl: „Přestali jsme se vyhýbat tématům jako finanční plánování nebo sexuální potřeby. Teď o nich můžeme mluvit, aniž bychom se cítili vinen.“
Negativní zkušenosti? Často se týkají délky - některé pary trvají 40 a více sezení. Nebo pocitu, že terapeut není neutrální. „Cítil jsem, že se přiklání k ní.“ To je výzva pro každého terapeuta. Neutralita není jen o tom, že neříkáš nic. Je to o tom, že dáváš stejný prostor oběma stranám.
Na Redditu jeden uživatel napsal: „Párová terapie nám zachránila vztah po nevěře. Ale stálo to 42 000 Kč a trvalo 28 sezení. Bylo to těžké, ale stálo to za to.“
Co to stojí? A kolik to trvá?
V Česku stojí průměrné sezení párové terapie 1 850 Kč. Může to být i 1 200 Kč - nebo až 3 500 Kč, pokud jde o zkušeného terapeuta v Praze. To je o 15-20 % více než individuální terapie. Proč? Protože vyžaduje více přípravy, více času a více zkušeností.
Průměrný počet sezení je 20-30. Pro jednodušší konflikty. Pro hlubší zranění - například po nevěře - může být potřeba 50 a více. Frekvence je jednou týdně nebo každé dva týdny. Méně než to a nebudete mít čas na zpracování. Více než to a začnete být vyčerpaní.
Ve 2023 hradí 7 z 10 veřejných pojišťoven párovou terapii - ale jen pro konkrétní indikace: po nevěře, před rozvodem, při těžkých konfliktech. Není to automatické. Musíte mít doporučení a musí být jasná diagnóza vztahového stresu.
Co se liší od individuální terapie?
Individuální terapie se ptá: „Co tě trápí?“ Párová terapie se ptá: „Co tě trápí v tomto vztahu?“
Ve vztahu nejde jen o to, co člověk vnese. Jde o to, co se stane, když se dva lidé setkají. Někdy je problém nejen v tom, že jeden z vás je citlivý. Je v tom, že druhý se při každé emocionální výzvě uzavře. Nebo naopak - že jeden z vás vždycky musí „zachránit“ druhého. To se v individuální terapii nedostane na povrch. Tam se řeší „já“. Tady se řeší „my“.
John Gottman, který 30 let studoval párové vztahy, identifikoval čtyři „apokalyptické jezdce“: kritika, opovržení, obrana a odstupování. Když tyto vzory přetrvávají, vztah se rozpadá. Párová terapie je nejen o tom, je to vidět - ale o tom, jak je zastavit.
Co je nového v párové terapii v roce 2025?
Už se nejedná jen o hovor v místnosti. V roce 2025 se v Česku objevují první pilotní programy, kde se používá biofeedback. Měří se srdcová frekvence, když pár diskutuje o citlivém tématu. Pokud se jednomu z vás zrychlí tep, terapeut ví, že právě nastupuje „přepínací reakce“ - a může se na to zaměřit.
Nebo virtuální realita - kde pár „přežívá“ situaci, která ho trápí, ve virtuálním prostředí. Například: jak byste reagovali, kdybyste viděli, jak váš partner přijde domů a hned se pustí do telefonu? To vám terapeut neřekne. Uvidíte to sami.
Podle prognózy Evropské federace rodinné terapie do roku 2025 bude 45 % českých terapeutů integrovat neuropsychologii. Proč? Protože víme: když je člověk ve stresu, jeho mozek přepne na „přežití“. A pak už neumí poslouchat. To není „špatný“ partner. Je to „zamrznutý“ mozek. A to se dá léčit.
Terapeuti už také pracují s polyamorními vztahy, s pary, které mají různé kultury, s pary, kde je jeden z nich trans. Párová terapie už není jen o „muž a žena“. Je o každém, kdo miluje a bojuje o to, aby to mohlo přežít.
Když to nechcete, ale potřebujete
Nejčastější důvody, proč lidé přijdou: komunikační problémy (65 %), časté konflikty (58 %), sexuální odstup (42 %), nevěra (27 %). Všechny tyto věci se nevyřeší samy. Nevyřeší je čas. Nevyřeší je „vydržet“. Vyřeší je jen jedna věc - přiznání, že potřebujete pomoc.
Podle průzkumu Ipsos z června 2023 42 % Čechů by v případě vážného problému zvážilo párovou terapii. V roce 2018 to bylo 28 %. To znamená, že lidé přestávají považovat terapii za známku selhání. Začínají ji vidět jako známku odvahy.
Párová terapie není o tom, aby se vztah vrátil do stavu před konfliktem. Je o tom, aby se stal silnějším. Ne o tom, abyste se znovu stali tím, co jste kdysi byli. Ale o tom, abyste se stali tím, co jste mohli být - pokud byste se naučili poslouchat.
