Náklady na psychoterapeutické vzdělání: Proč je investice vysoká

Proč platíte 1 200 Kč za jedno sezení s psychoterapeutem? Když se podíváte na účet, který vám přijde po terapii, může se vám to zdát příliš mnoho. Ale když zjistíte, kolik terapeut zaplatil jen na to, aby mohl sedět s vámi v té místnosti, přestanete si to vysvětlovat jako zisk. Je to investice - a ta je opravdu vysoká.

Co vlastně zaplatíte, když se rozhodnete být psychoterapeutem?

V České republice se vzdělávání na psychoterapeuta nekoná za pár týdnů. Trvá 5 let. A není to jen nějaký kurz na internetu. Je to celý systém, který se skládá ze tří pilířů: teoretické výuky, osobní terapie a supervize. Každý z nich má svou cenu - a všechny spolu tvoří celkovou částku mezi 280 000 a 500 000 Kč.

Podle G-I (2024) je základní výcvikový program za 280 000 Kč. To zahrnuje 1500 hodin výuky během pěti let, 20 třídenních setkání ročně, 19 jednodenních setkání s peer skupinou a 5 celodenních náslechů vlastní psychoterapie. Ale to je jen za výuku. Nezahrnuje to cestování, ubytování, jídlo, ani zkoušky. A ty přibývají.

Zkouška z teorie stojí 1 100 Kč. Podání závěrečné práce 2 200 Kč. Obhajoba práce 3 300 Kč. A to je jen za dokončení. Když přičtete roční předplatné výcviků (okolo 38 000 Kč za rok), cestovné, ubytování v Hlavici (3 000 Kč za pobyt), a další kurzy, jako je Základy body-psychoterapie za 11 700 Kč, celková částka se dostává k 450 000 Kč a víc.

Jedna žena z Zlína, která dokončila vzdělávání v roce 2023, řekla: „Celkem jsem utratila 480 000 Kč. 350 000 za výcvik, 80 000 za supervizi a 50 000 jen na cesty a ubytování.“

Proč to vůbec stojí tolik?

Není to jen o tom, že se někdo učí. Je to o tom, že se někdo mění. Psychoterapeut musí nejen znát teorii, ale prožít vlastní terapii. Musí se podívat do vlastních ran, vztahů, strachů - a to není levné ani snadné. Tohle není vzdělávání, které si můžete přečíst v knize. Je to přeměna osobnosti.

Ministerstvo zdravotnictví to řeší vážně. Od roku 2012 je vzdělávání akreditováno, a od ledna 2024 platí nová vyhláška, která stanovuje přesné požadavky. Každý program musí obsahovat ty tři pilíře. Žádné výjimky. Žádné „levné“ alternativy. Důvod? Bezpečnost klienta.

Představte si, že terapeut neprošel vlastní terapií. Může mít teoretické znalosti, ale když klient začne mluvit o ztrátě rodiče, a terapeut sám nezpracoval podobnou zkušenost, jak bude reagovat? Bude přesně vědět, co říct? Nebo bude hledat odpověď v knize? To je riziko. A tohle riziko se nechce riskovat.

Co to znamená pro klienty?

Terapeut, který zaplatil 400 000 Kč za vzdělání, nemůže za 500 Kč za hodinu. Nejen proto, že by to nebylo fair, ale protože by to nebylo možné. Když si spočítáte, kolik hodin pracoval za pět let - 15 hodin týdně kromě plného zaměstnání - a přičtete k tomu náklady, je jasné, že cena 600-1 500 Kč za sezení není vysoká. Je to přežití.

V Praze je průměr 1 000-1 200 Kč za 50 minut. V menších městech, jako je Zlín, můžete najít terapeuty za 700-900 Kč. Ale to neznamená, že jsou horší. To znamená, že mají nižší náklady na bydlení, nájem místnosti nebo dopravu. Ale jejich vzdělání stálo stejně jako v Praze.

Někteří junior terapeuti (s méně než dvěma lety praxe) nabízejí služby za 1 000 Kč. To je kompromis - dostupnost proti zkušenosti. Ale i oni zaplatili stejně jako zkušení terapeuti. Takže když někdo říká: „Proč platím víc za zkušeného?“, odpověď je jednoduchá: neplatíte za zkušenost. Platíte za to, že terapeut nebyl jen vzdělávaný - byl i připravený.

Proč neexistují levnější možnosti?

Na internetu najdete kurzy za 20 000 Kč, které vás naučí „základy terapie“. Ale ty nejsou akreditované. Není to vzdělání, je to přehled. Takový člověk nemůže pracovat jako psychoterapeut v ČR. Nemůže být registrován v ÚZIS. Nemůže vás léčit podle zákona.

Terapeut, který má akreditované vzdělání, má certifikát, který je uznáván všemi institucemi. Když jste klient, chcete vědět, že ten, kdo vás slyší, prošel stejným procesem jako všichni ostatní. Že nemá jen teorii, ale i vlastní zkušenost. Že nejde jen o „naučit se, jak pomáhat“, ale o „přestat být ten, kdo potřebuje pomoct“.

Je to jako u lékaře. Nikdo neříká: „Proč platím 800 Kč za ordinaci? Proč nezjednoduším vzdělání na 2 roky?“ Protože víme, že tohle není jen práce. Je to odpovědnost.

Je to vůbec slušná investice?

92 % absolventů říká, že by doporučili stejnou cestu. Ale 76 % říká, že náklady byly příliš vysoké. Je to bolestivý příběh. Mnoho lidí musí dělat dvojí práci, brát půjčky, přestávat s výukou, aby mohli platit. Někteří to vůbec nedokončí.

A ještě je tu problém: kdo si to může dovolit? Pokud nemáte rodinnou podporu, pokud nemáte úspory, pokud jste z venkova a nemůžete si dovolit cestovat do Prahy nebo Brna každý měsíc - je to téměř nemožné. A to je problém. Psychoterapie má být dostupná pro všechny. Ale kdo ji může poskytovat, pokud se k ní nemůže dostat?

Naštěstí se něco děje. Od října 2023 Psychoterapeutická společnost spustila iniciativu „Transparentní vzdělání“, která zveřejňuje přesné rozpočty všech programů. A podle předsedy SUR se v roce 2025 může objevit první částečné státní příspěvek na vzdělávání psychoterapeutů. To je krok vpřed.

Co se děje na trhu?

Trh s psychoterapeutickým vzděláním v ČR má roční obrat 250 milionů Kč a roste o 7,2 % ročně. V roce 2024 je registrováno 1 842 akreditovaných psychoterapeutů. Z nich 43 % pracuje plný úvazek, 57 % má ještě jiné zaměstnání. To říká, že většina z nich musí dělat dvojí práci, aby přežila.

Cena terapeutického sezení se zvýšila z 850 Kč v roce 2019 na 1 100 Kč v roce 2024. To je nárůst o 29,4 %. A to je jen odraz nákladů na vzdělání. Když terapeut zaplatil 450 000 Kč za pět let, a potřebuje si vydělat zpět až 300 000 Kč, aby mohl přežít, je jasné, že cena sezení musí být vyšší.

Prognóza? Do roku 2028 bude poptávka po psychoterapii rostout o 15 %. A to znamená, že budeme potřebovat více terapeutů. Ale kdo je bude vytvářet, když cesta je tak náročná?

Závěr: Investice, která se vyplatí - ale ne všem

Náklady na psychoterapeutické vzdělání nejsou vysoké jen proto, že někdo chce vydělat. Jsou vysoké, protože životy závisí na tom, jak dobře je terapeut připravený. Když se někdo vzdělává, nejde jen o získání titulu. Jde o přeměnu. O to, aby se člověk naučil být přítomen - bez toho, aby se sám ztratil.

Je to investice, která se vyplatí. Ale ne pro každého. A to je právě ten problém. Nejde jen o peníze. Jde o to, jestli společnost chce, aby psychoterapie byla skutečně dostupná. Nebo jen pro ty, kdo si to mohou dovolit.