Stojíte v terapeutické místnosti a vidíte dítě s autismem, které se najednou zhroutí, zakryje uši a začne křičet. Nejde o zlost. Nejde o neposlušnost. Jde o to, že svět kolem něj je příliš hlasitý, příliš jasný, příliš chaoticický. A on ho nemůže zpracovat. To je senzorické přetížení. A to je důvod, proč senzorická hygiena není luxus, ale základní podmínka úspěšné terapie pro osoby s poruchou autistického spektra.
Co je senzorická hygiena a proč to vůbec existuje?
Senzorická hygiena je systematická úprava prostředí, aby odpovídala individuálnímu způsobu, jakým člověk s autismem zpracovává smyslové podněty. Nejde o to, aby bylo všechno tiché a tmavé. Nejde o to, aby bylo všechno barevné a hlučné. Jde o to, aby prostředí bylo přizpůsobené tomu, co tělo a mozek klienta vyžadují - a co mu způsobuje stres.
Výzkumy ukazují, že až 73,4 % lidí s autismem má přecitlivělost na zvuky, světlo, dotyk nebo zápachy. Jiní, až 41,2 %, hledají intenzivní senzorické podněty - tlačí se do rohu, škrábají si ruce, cvičí na stěně. To není chování, které se dá „napravit“ slovy. To je neurologický rozdíl, který vyžaduje fyzickou úpravu prostředí.
Bez senzorické hygieny se snažíte učit rybu chodit po souši. To je metafora, kterou použil profesor Jiří Kříž, předseda České společnosti pro autismus. A má pravdu. Když dítě s přecitlivělostí na světlo sedí pod jasnými fluorescentkami, jeho mozek je v režimu „přežití“. Tam, kde by měl být schopen se učit, komunikovat, zpracovávat informace, je zapnutý alarm. A v takovém stavu se nic nového nenaučí.
Co konkrétně se mění v prostředí?
Senzorická hygiena se neobejde bez konkrétních změn. Nejde o „trochu ztlumené světlo“. Jde o přesně definované parametry.
Klidové zóny - místa, kam si klient může odejít, když je přetížený. Tam je osvětlení mezi 100 a 200 luxy. To je stejně jako v místnosti s teplou LED žárovkou 2700 K. Nikde žádné blikající světla, žádné zářivky. Barvy jsou neutrální - šedé, béžové, jemné pastely s chromatičností pod 0,2. Vizuální chaos? Nejvýše tři dominantní prvky v zorném poli. Třeba křeslo, kniha a kobercová dlaždice. Nic víc.
Hluk je další problém. Běžná místnost má 60-70 dB - což je hlasitost běžné hovory nebo větráku. Pro dítě s přecitlivělostí je to jako stálý šum v uších. V klidové zóně se cílí na méně než 45 dB. To je úroveň tiché knihovny. Jak to dosáhnout? Akustické panely z recyklovaných materiálů, koberce, zavěšené závěsy, odstranění kovových křesel, které skřípou. A hlavně - tiché hodiny. Každý den 15-20 minut bez hovorů, bez telefonů, bez zvuků. To je nejúčinnější „výživa“ pro mozek.
Aktivační zóny - to jsou místa, kde se děje terapie. Tam je osvětlení 500-700 luxů, barvy s vysokou chromatičností (0,6-0,8) - tedy žlutá, oranžová, modrá - a povrchy s hrubkou 50-100 mikrometrů. To znamená koberce s jemným vzorem, textilní stěny, hmatové panely. Tyto podněty pomáhají dětem s hyposenzitivitou - těm, co hledají citlivý dotyk, aby se mohly soustředit.
Všechny tyto změny nejsou náhodné. Jsou založené na měření. V České republice se od roku 2019 používá standardizovaný nástroj Sensory Profile 2. Ten ukazuje, jak klient reaguje na pět smyslů: sluch, zrak, dotyk, chuť, pach a pohyb. Bez tohoto nástroje se dělá senzorická hygiena „na oka“. A to nefunguje.
Co se stane, když to uděláte správně?
Uživatelé to vědí. Na fóru Autismus.cz rodička popisuje, jak její syn, který dříve vydržel v místnosti jen 15 minut, teď vydrží 45 minut - jen protože nahradili fluorescentní světlo teplým LED. Na Facebooku uživatelka @Eva_Novakova píše, že od kdy má terapie „tiché hodiny“, její syn komunikuje o 70 % častěji.
Statistiky to potvrzují. Podle studie Terapie-autismu.cz z roku 2021 se po implementaci senzorické hygieny:
- výskyt meltdowmů snížil o 68,3 %
- účast na terapii stoupla o 42,7 %
- 68,2 % klientů prokázalo zlepšení tolerance k terapii
Ne každý ale reaguje stejně. 23,5 % lidí nepozorovalo změnu. A 8,3 % dokonce prožilo dočasné zhoršení - protože se přizpůsobují. To je normální. Jak při začátku nového léku. Ale po třech týdnech se většina z nich přizpůsobí.
Na druhou stranu - pokud se to udělá špatně, může to být škodlivé. Na portálu Rodinka.cz rodič popisuje, jak jeho syn byl vyděšený tma a úplným tichem. Když odstraníte všechny orientační body - stěnu, okno, nábytek - mozek se ztratí. To není senzorická hygiena. To je senzorická izolace. A to je jiná věc.
Co stojí a kdo to platí?
Největší překážkou není nevědomost. Je to cena.
Standardní vybavení terapeutické místnosti stojí v průměru 85 000 Kč. Přizpůsobená místnost s senzorickou hygienou - 185 000 Kč. To je téměř dvojnásobek. A to jen na jednu místnost. Většina center nemá takové peníze. V průzkumu MPSV z roku 2022 hlásilo 57,3 % center nedostatek financí.
Ale ne všechno musí být drahé. Existují nízkonákladová řešení:
- tónovaná okenní fólie - 120-250 Kč/m² - sníží přílišné světlo
- dimry na světla - 1 500 Kč - umožní regulaci jasu
- akustické panely z recyklovaných materiálů - od 850 Kč/m² - potlačí hluk
- zavěšené závěsy z bavlny - 300 Kč - odstíní zvuky
Na trhu už existují i technologické řešení. Od ledna 2024 je k dispozici senzorický monitor Sensy - za 14 990 Kč. Měří hluk, světlo, teplotu a pohyb v reálném čase s přesností 92,4 %. To je jako EKG pro senzorické zatížení. A pomáhá terapeutům vidět, co dítě skutečně zažívá.
Od 1. 1. 2023 je podle Vyhlášky č. 339/2021 Sb. povinné, aby všechna centra pro děti s PAS měla základní prvky senzorické hygieny. A do roku 2025 se očekává, že 95 % center to bude mít. Trh roste o 12,7 % ročně. V roce 2022 činil 285,6 milionu Kč. V roce 2025 bude 412,3 milionu Kč.
Kdo to umí dělat a kde se to učí?
Problém není jen v penězích. Je v lidech.
V Česku je aktuálně jen 287 certifikovaných terapeutů schopných implementovat pokročilou senzorickou hygienu. Potřeba je 1 200. To je mezera. A zároveň příležitost.
Terapeuta potřebuje 3 měsíce a 40 hodin školení podle osnov Ministerstva zdravotnictví. Školení se týká:
- měření osvětlení luxmetrem a hluku fonometrem
- interpretace Sensory Profile 2
- výběru materiálů podle hrubosti povrchu a chromatičnosti
- vytváření senzorického plánu pro každého klienta
- hodnocení efektu každých 14 dní
Ne každý terapeut je připraven. 32,1 % center hlásí odpor personálu - zvyklého na „klasické“ metody. Ale pokud se to nezmění, terapie zůstane neúčinná. A děti zůstanou v křiku.
Je to všechno jen pro děti?
Ne. Senzorická hygiena není jen pro děti. Je pro všechny osoby s autismem - od 3 let do 63 let. Většina center se zaměřuje na děti, protože jsou nejviditelnější. Ale dospělí s autismem se potýkají se stejnými problémy - v práci, v domě, v lékárně, v obchodě. Když dospělý klient s přecitlivělostí na zvuky přijde na úřad, kde je hlučná větrací jednotka a blikající světla, tak se zhroutí. A nikdo mu neřekne: „To je v pořádku.“
Do roku 2026 se očekává, že senzorická hygiena se rozšíří i do 65 % speciálních škol. A potom - do nemocnic, knihoven, úřadů, dopravy. To je budoucnost. A není to vzdálená sci-fi. Je to realita, která už se děje v některých centrech v Zlíně, Ostravě a Brně.
Když to neuděláte, co se stane?
Když neuděláte senzorickou hygienu, neznamená to, že problém zmizí. Znamená to, že problém se přesune.
Dítě se nevyučí. Dospělý nezíská práci. Rodiče se vyčerpají. Terapeuté se necítí úspěšní. A celý systém se zhroutí pod tíhou neúčinnosti.
Senzorická hygiena není o tom, aby bylo všechno pohodlné. Je o tom, aby bylo možné učit. Komunikovat. Žít. A to je všechno, co potřebujeme - nejen děti s autismem, ale i ti, kdo je podporují.
Je senzorická hygiena jen pro děti s autismem?
Ne. Senzorická hygiena je pro všechny osoby s poruchou autistického spektra, bez ohledu na věk. Dospělí lidé s autismem čelí stejným senzorickým výzvám - v práci, na úřadech, v dopravě nebo v domě. Prostředí, které je příliš hlučné, jasné nebo chaoticické, je pro ně stejně náročné jako pro děti. Cílem je vytvořit podmínky, ve kterých může každý zpracovávat informace bez přetížení - ať už je 5 nebo 55 let.
Může senzorická hygiena způsobit, že dítě nebude schopné se přizpůsobit běžnému světu?
To je běžná obava, ale není podložená daty. Senzorická hygiena není o vytváření „bubliny“. Je o vytváření bezpečného základu, ze kterého se může dítě učit a rozvíjet. Když dítě nezažívá každodenní stres, má více energie na učení se novým dovednostem - včetně přizpůsobování se různým prostředím. Výzkumy ukazují, že děti s přizpůsobeným prostředím mají lepší schopnost adaptace v běžném životě, protože se nevyčerpávají v boji proti přetížení.
Je potřeba mít specializované vybavení, nebo to jde i s levnějšími řešeními?
Není potřeba nakoupit celou řadu drahých zařízení. Mnoho změn lze udělat levně: tónovaná fólie na okna (120-250 Kč/m²), dimry na světla, akustické panely z recyklovaných materiálů (od 850 Kč/m²), koberce, závěsy, odstranění blikajících světel. Důležité je ne koupit nejdražší, ale správně změřit a přizpůsobit. Některá centra v ČR úspěšně používají jen 15 % rozpočtu na vybavení a 85 % na znalosti terapeuty - a dosahují stejných výsledků.
Co dělat, když terapeutické centrum nemá senzorickou hygienu?
Nejprve se zeptejte - máte právo vědět, jaké metody používají. Pokud ne, můžete požádat o testování senzorického profilu pomocí Sensory Profile 2. Pokud centrum odmítne, můžete kontaktovat Českou asociaci ergoterapeutů nebo odborné centrum v Zlíně, které poskytuje konzultace zdarma. Některé rodiny i samy vytvářejí „senezorickou zónu“ doma - tichý kout s teplým světlem a kobercem - a používají ho jako „bezpečný bod“ před a po terapii. To je už krok vpřed.
Jak dlouho trvá, než se uvidí výsledky senzorické hygieny?
První změny se často objeví během 2-4 týdnů - například delší trvání terapie, méně meltdowmů. Ale plný efekt se projeví až po 8-12 týdnech, kdy se klient přizpůsobí novému prostředí a začne využívat svou energii k učení, ne k přežívání. Důležité je pravidelně hodnotit efekt každé 14 dní - jinak se změny mohou ztratit. Některé rodiny sledují změny v dennímu dennímu logu - jak často dítě křičelo, jak dlouho zůstalo v místnosti, jak reagovalo na dotek.
