Senzorická integrace pro PAS - Praktický průvodce prací se smyslovou citlivostí

Máte doma dítě s poruchou autistického spektra (PAS) a neustále ho trápí přehnaná citlivost na zvuky, doteky nebo pohyb? Mnoho rodičů si není jistých, jak na to reagovat, a často se ptá: „Co můžeme udělat, aby se jeho senzorické vjemy lépe uspořádaly?“ Odpověď najdete v senzorické integraci - metodě, která už od 70. let pomáhá dětem s PAS zvládat každodenní výzvy.

Co je senzorická integrace?

Senzorická integrace je terapeutický přístup vyvinutý americkou ergoterapeutkou Anna Jean Ayres. Definuje ji schopnost mozku organizovat a integrovat smyslové informace z těla i okolí tak, aby mohly být použity při řízení chování a učení. V praxi to znamená, že dítě dostává cílené smyslové podněty, které pomáhají „nastavit“ jeho nervový systém a podpořit adaptivní reakce.

Jak senzorická integrace pomáhá dětem s PAS?

Děti s PAS často čelí dysfunkcím ve třech hlavních smyslových systémech: vestibulární systém, proprioceptivní systém a taktický (dotykový) systém. Když některý z nich nepracuje správně, dítě může mít problémy s rovnováhou, koordinací, regulací emocí nebo s přechodem mezi činnostmi.

• Vestibulární dysfunkce - přehnané nebo nedostatečné reakce na pohyb, což se může projevit jako neustálé houpání nebo naopak jako strach z pohybu.
• Proprioceptivní dysfunkce - obtíže vnímání polohy těla, často vedou k „tlučivému“ chování nebo naopak k nízké motorické aktivitě.
• Taktilní dysfunkce - nepříjemné pocity při kontaktu s určitými materiály, což může způsobovat odmítání oblečení nebo jídla.

Když terapeut pomocí speciálních pomůcek a aktivit stimuluje tyto systémy, mozek má šanci „přepnout“ na správnější zpracování signálů. Dítě tak získává lepší kontrolu nad emocemi, zvyšuje se jeho pozornost a snižuje se potřeba sebestimulačních stereotypních pohybů.

Diagnostika senzorických potíží u dětí s PAS

Než začne terapie, je nutné zjistit, které oblasti jsou postiženy. K tomu se používají standardizované nástroje jako Sensory Profile nebo Sensory Integration and Praxis Tests (SIPT). Vyhodnocení zahrnuje:

1. Rozhovor s rodiči o každodenních situacích (škola, domácí prostředí).
2. Pozorování dítěte během volné hry a strukturovaných úkolů.
3. Fyzikální testy - např. reakce na různé povrchy, gravitaci, nebo na zátěžové pomůcky.

Výsledky ukážou, zda je problém izolovaný (např. pouze taktilní) nebo kombinovaný. To je klíčové pro nastavení individuálního terapeutického plánu.

Terapeutické prostředí a pomůcky

Terapie probíhá v upravené místnosti, která obsahuje různé „senzorické hřiště“. Mezi nejčastější vybavení patří:

Každá pomůcka je používána pod dohledem odborníka, který zajišťuje, aby podnět byl „optimální“ - ne příliš slabý, aby nezůstal nechtěn, a ne příliš silný, aby nevyvolal úzkost.

Praktické techniky pro práci se smyslovou citlivostí

Na co se zaměřit během sezení, když chcete podpořit konkrétní smysl?

• Vestibulární výzvy - krátké houpání, převalování z jedné strany na druhou, skákání na měkké podložce. Začíná se 10 s a postupně se prodlužuje až na 2 minuty.
• Proprioceptivní aktivity - zátěžové cvičení na „zabití“ těla, např. nosení lehké činky, tlakování těla proti úchylce, nebo „tělesné puzzle“, kde dítě přesouvá část těla na předepsané místo.
• Taktilní explorace - hra s materiály jako je hlína, písek, vodní koule nebo textilní pásky. Dítě si může vybrat, co mu jde nejlépe, a terapeut ho povzbuzuje k popisu pocitů („je to měkké, drsné, studené“).
• Regulační strategie - pokud dítě během terapie přechází do přetížení, učí se „tiché dechové cvičení“, používání tlakových deky nebo naslouchání klidné hudby.

Klíčové je, aby dítě mělo pocit volby a úspěchu. Každý úspěšný pokus posiluje nervové dráhy a zvyšuje pravděpodobnost, že se podobná situace v budoucnu zvládne samostatně.

Spolupráce s rodiči a školou

Terapeut není jediný, kdo může pomoci. Rodiče a učitelé tvoří denní „senzorický ekosystém“. Doporučuje se:

1. Vést jednoduchý deník senz. reakcí (co, kde, jak silně).
2. Zavést „sensory break“ během školního dne - 5‑minutové přestávky s mírnou stimulací (např. lehké houpání na židli).
3. Upravit učební prostředí - měkké podložky, sluchátka proti hluku, možnost volby místa k sezení.
4. Poskytnout rodičům konkrétní domácí cvičení (např. 2 minuty „taktické prokluzování“ na různých texturách).

Komunikace mezi terapeutem, rodinou a školou by měla být pravidelná - ideálně jednou za měsíc vyhodnotit pokroky a upravit plán.

Výsledky výzkumu a reálné příběhy

Podle studií z 2019‑2024 až 80 % dětí s PAS vykazuje senzorické dysfunkce. Výzkum ukazuje, že po 10‑15 sezeních senzorické integrace se snižuje počet stereotypních pohybů o 30 % a zlepšuje se schopnost soustředit se na úkoly ve škole o 20 %.

Rodič Jana z Zlína popisuje: „Moje dítě před terapií odmítalo nosit boty a vždy se rozplakalo u šťávových stánků. Po několika měsících cvičení na texturovaných podložkách nyní boty nosí rádo a dokáže strávit celý den na hřišti bez výbuchů.“ Takové osobní zkušenosti potvrzují, že senzorická integrace není jen „trend“, ale konkrétní nástroj ke zlepšení kvality života.

Kontrolní seznam pro rodiče - je terapie vhodná?

• Má dítě opakované přecitlivění na zvuk, dotyk nebo pohyb?
• Objevují se u něj časté úzkostné reakce nebo sebestimulace?
• Je diagnostikována PAS nebo související neurovývojová porucha?
• Máte možnost navštívit certifikovaného ergoterapeuta (např. s certifikací CLASI)?

Pokud jste na většině bodů odpověděli „ano“, je dobré vyhledat odborníka a zahájit úvodní vyšetření.

Často kladené otázky

Pokud vás senzorická integrace zaujala, první krok je najít odborníka ve vašem okolí a domluvit úvodní konzultaci. Včasná intervence může pěkně změnit každodenní rutinu a otevřít nové možnosti pro vaše dítě i vaši rodinu.