Separační úzkost u dětí: Jak psychoterapie pomáhá překonat strach z odloučení

Každý rodič někdy zažil, jak dítě pláče, když ho necháváte u východky školky. To je normální. Ale co když to trvá měsíce? Když dítě odmítá jít do školy, má každý den bolesti břicha, nebo se v noci probouzí s křikem, že vás nevidí? Pak už to není jen vývojový krok. Může to být separační úzkost - psychická porucha, která zasahuje do každodenního života dítěte i celé rodiny.

Co je separační úzkost a kdy přestává být normální?

Strach z odloučení od rodičů je u dětí přirozený. Začíná kolem 6. měsíce života a u většiny dětí zmizí do 3 let. Ale u přibližně 4 % dětí předškolního a školního věku se tento strach přemění v poruchu. Nejde jen o pláč při rozloučení. Dítě může trvat celé hodiny, jak se drží za nohu, nechce se nechat nechat ani na chvíli, nebo se zhroutí, když se rodič vzdalí. Někdy se projevuje i fyzicky: bolesti hlavy, zvracení, závratě - bez jakéhokoliv tělesného důvodu. Tyto příznaky trvají nejméně 4 týdny a způsobují významné obtíže ve škole, ve společnosti nebo doma.

Nejčastější situace, kdy se to projeví: nové školky, přesun do jiného města, narození sourozence, nebo i pandemie, která děti přiměla strávit více času s rodiči. Podle studie České lékařské společnosti se výskyt separační úzkosti mezi lety 2020 a 2022 zvýšil o 18 %.

Proč psychoterapie funguje, kde léky ne

Mnoho rodičů si myslí, že dítě „prostě přeroste“. Ale když strach přetrvává, nezbyde jiná cesta než odborná pomoc. A tu poskytuje psychoterapie - ne léky.

Klíčové je pochopit: dítě nevládne svému strachu. Není to „špatné chování“. Je to reakce na hlubokou úzkost, kterou nemá slova, jak popsat. Psychoterapie mu pomáhá najít tyto slova - a pak nástroje, jak s tím žít.

Medikace se používá jen v těžkých případech, kdy dítě úplně nechodí do školy, nejí, ne spí, nebo má sebevražedné myšlenky. Ale i tam by měla být použita jen jako doplněk k terapii. Podle MUDr. Petra Weissa z Motoly by předčasné použití léků bez terapie mohlo vést k závislosti a zatajení hlubších příčin. První volbou je vždy psychoterapie.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Jak to funguje?

Nejúčinnější přístup pro děti od 6 let je kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Je to praktická, strukturovaná metoda, která dítě učí rozpoznávat, kdy se cítí neklidně, jakými myšlenkami to prožívá a jak na to reagovat.

Terapeut s dítětem hraje hry, kreslí, mluví o pocitech. Cílem není „odstranit strach“, ale naučit ho, že:

• Strach je normální, ale neřídí to jeho život.
• Rozeznává, kdy je strach reálný a kdy přehnaný.
• Má nástroje, jak se uklidnit - například pomalým dechem.

Největší síla KBT je v postupném odlučování. Terapeut spolu s rodiči vytvoří plán, kde se dítě postupně učí být samotné. Například: první týden - 5 minut, druhý týden - 10 minut, třetí - 15 minut. Dítě se učí, že rodič vždycky přijde zpátky. A že to neznamená, že ho opustil.

Hrátková terapie: Pro nejmenší je to hra

Děti do 6 let nejsou připravené na hovory o myšlenkách. Pro ně je terapie hra. A v této hře se objeví všechno: hračky, kreslení, pohádky, příběhy o zvířátkách, která se bojí zůstat samotná.

Terapeut sleduje, jak dítě hraje. Když dítě zničí hračku, když „opustí“ panenku, nebo když se chce schovat pod stůl - to všechno je jazyk. V tomto jazyce se objeví strach, vina, nejistota. A terapeut pomáhá dítěti to zpracovat - bez slov, ale s emoce.

Podle průzkumu z roku 2022 kombinuje 78 % českých terapeutů KBT s hrátkovou terapií u dětí ve věku 4-8 let. A dává to nejlepší výsledky.

Rodina není jen pozorovatel - je součástí léčby

Není to jen dítě, co potřebuje pomoct. Rodina také. Pokud rodiče nevěří, že to dítě překoná, nebo se vrací, když dítě pláče, terapie selhává.

Největší chyba? Vrátit se, když dítě zavolá. Když se rodič vrátí před uplynutím domluvené doby, dítě se naučí: „Pláčem získám, co chci.“ A potom se bude plakat ještě déle.

Naopak: když rodič vždycky řekne „vraťu se za pět minut“ a přijde přesně za pět minut - dítě začne věřit. A věří-li, může začít být samostatné.

Na portálu Maminky.cz 68 % rodičů potvrzuje, že přechodový objekt - oblíbená plyšová hračka, kapesník s vůní rodiče nebo malá věc z domova - významně snížil úzkost. Tyto věci mají pro děti „nadpřirozený význam“. Nejsou jen hračky. Jsou přímo spojeny s bezpečím.

Co můžete dělat doma - 5 praktických kroků

Psychoterapie není jen sezení u terapeuta. Je to celý životní styl. Zde je, co funguje:

1. Postupné odlučování - začněte s 5 minutami, pak 10, pak 15. Nikdy nezvětšujte čas náhodně.
2. Vždy se rozloučte - neutekněte. Řekněte: „Mám jít, ale přijdu za 10 minut.“ A pak to udělejte.
3. Používejte přechodový objekt - oblíbená hračka, záclona, kapesník. Nezabírejte ji, i když je špinavá.
4. Vyberte důvěryhodnou osobu - nechávejte dítě u někoho, koho nezná. Nejlepší je někdo, kdo už byl v domě.
5. Nezvětšujte strach - neříkejte: „Budeš tam zcela sám?“ nebo „Co když tě někdo ukradne?“

Co čekáte? Český systém je přetížený

Načekáte na terapeuta? V České republice to trvá průměrně 3 měsíce. V některých regionech, zejména na východě, až 5 měsíců. To je dlouho. A každý týden, co dítě trpí, se strach pevněji zakoření.

Podle Národního centra zdravotnických informací je v Česku jen 1 240 klinických psychologů specializujících se na děti. To je 1 na 10 600 dětí. V Evropě je to 1 na 8 500. Východní Čechy mají největší nedostatek - 1 na 18 300.

Ale není to bez výhledu. V roce 2023 byla spuštěna česká aplikace Odpoj se, která pomáhá rodičům sledovat pokrok dítěte při postupném odlučování. Podle Ministerstva zdravotnictví zkrátila dobu terapie o 22 %. A v roce 2024 začne pilotní projekt Rodina bez úzkosti, který bude poskytovat bezplatnou terapii pro děti ze znevýhodněných rodin.

Co dělat, když se terapie nezdaří?

Někdy se stane, že dítě nezvládne terapii. Proč? Nejčastěji:

• Rodiče nejsou konzistentní - někdy nechají dítě zůstat, někdy ne.
• Terapeut není specialista na separační úzkost - ne všichni psychologové jsou stejně zkušení.
• Nebyl zahrnut rodinný systém - například otec odmítá spolupracovat.

Pokud se po 12 týdnech nic nezlepšilo, je čas přemýšlet o jiném terapeutovi nebo o kombinaci s rodinnou terapií. Neztrácejte naději. Dítě, které se naučí zvládat úzkost, se v budoucnu lépe vyrovná s úzkostí všeho druhu - od zkoušek, přes vztahy, až po práci.

Co dělat teď?

Nechte dítě plakat? Ne. Nechte ho být? Také ne. Najděte rovnováhu. Věřte, že to lze překonat. A nečekajte, až to „přeroste“. Pokud strach trvá déle než 4 týdny, je čas zavolat klinickému psychologovi. Dětská psychoterapie není znamení slabosti. Je to znamení lásky - a to, že chcete, aby vaše dítě mohlo žít plným životem, bez strachu, který ho drží.