Máte pocit, že vaše myšlení funguje buď „všechno nebo nic“, že lidé jsou buď „zlí“ nebo „dokonalí“? Takový černobílé myšlení může být signálem štěpení - obranného mechanismu, který často leží v pozadí hraničních poruch osobnosti. V tomto článku se podíváme, jak ho rozpoznat, jaký má vývojový původ a jak s ním pracovat v psychoterapii.
Definice a historické kořeny štěpení
Štěpení je obranný mechanismus, při kterém jedinec rozděluje sebe i ostatní na absolutně dobré a absolutně špatné. Pojem poprvé systematicky popsal Melanie Kleinová ve své práci s dětmi a později i s dospělými trpícími preoidipskou patologií. V základní formě jde o snahu snížit úzkost: když se svět rozčlení na černé a bílé, není potřeba řešit šedé zóny, kde se skrývají nejistoty.
Obranný proces byl v 90. letech popsaný i psychiatrem Cyril Höschl, který upozornil na jeho častý výskyt v české populaci, zejména u jedinců s omezenými kognitivními kapacitami.
Psychodynamický pohled: Kleinová a Kernberg
Podle Otto Kernberga (1984) je štěpení jednou z primitivních obran, která charakterizuje hraniční organizaci osobnosti. V Kernbergově modelu organizace osobnosti se štěpení objevuje jako hlavní znak difúzní identity a nestabilního testování reality.
Klíčová diagnostická pomůcka je STIPO (Strukturované interview organizace osobnosti). Otázka typu „Máte tendenci vnímat sebe, druhé nebo situace ‚černobíle‘?“ umožňuje terapeutu rychle zjistit, zda je štěpení přítomno.
Klinické projevy a diagnostika
U klientů s hraniční poruchou osobnosti se štěpení projevuje jako rychlé přechody mezi idealizací a devalvací. V mezilidských vztazích se objevuje HCP - High Conflict Personality, kde je svět rozdílen na „padoucha“ a „všechny ostatní jsou oběti“. Tento extrémní pohled často vede k agresivnímu chování a neústupným konfliktům.
Diagnostika zahrnuje nejen STIPO, ale také pozorování testování reality, stabilitu identity a používání dalších primitivních obran (inkorporace, projekce, idealizace).
Terapeutické přístupy - jak pracovat se štěpením
Neexistuje jedna univerzální metoda, ale různé směry nabízejí konkrétní techniky, které pomáhají pacientovi vytvořit „šedé zóny“ mezi černou a bílou. Níže je stručná srovnávací tabulka, která shrnuje hlavní směry a jejich nástroje.
| Směr | Klíčová technika | Jak cílí na štěpení |
|---|---|---|
| Psychoanalytický (Klein‑Kernberg) | Interpretace projekcí a transferu | Umožňuje pacientovi vidět kontrastní obraz jako součást jedné osoby |
| Kognitivně‑behaviorální (CBT) | Re‑strukturalizace myšlenek (dichotomické → kontinuální) | Rozbíjí „všechno nebo nic“ schémata a nahradí je realistickými stupnicemi |
| Dialekticko‑behavorální terapie (DBT) | Mindfulness‑tzv. „radikální přijetí“ | Učí toleranci rozporných emocí bez nutnosti je kategorizovat |
| Schematoterapie | Práce s „sítěmi schémat“ a „záchrannými režimy“ | Identifikuje a modifikuje schémata spojená se štěpením (např. „nedůvěry‑schéma“) |
Každý ze směru má své silné stránky. Psychoanalýza se soustředí na nevědomé procesy a vztahový transfer, zatímco CBT rychle mění konkrétní myšlenkové vzorce. DBT přináší dovednosti regulace emocí a schematoterapie pracuje s hlubokými životními vzorci.
Praktické techniky, které můžete použít dnes
- Identifikace černobílých výroků - během sezení si klient zaznamená věty typu „všichni jsou zlí“ nebo „já jsem naprosto selhání“. Terapeut pak společně zkoumá, co se skrývá za touto absolutní formulací.
- Stupňování - místo „vše dobře/ne“, klient učí se hodnotit situaci na desetibodové škále. Tím se pomalu rozšiřuje spektrum vnímání.
- Dialog s protistranou částí - technika z integrativní terapie, kde klient „rozmlouvá“ se svou „kritickou“ částí a zároveň se se „laskavou“ částí, aby našel vnitřní kompromis.
- Mentální re‑frame - změna perspektivy: místo “on mě zradil” se ptá “co mohu z této situace získat?”.
- Emoční regulace - pomocí dýchacích cvičení a tělesných technik se snižuje úroveň úzkosti, která často spouští štěpení.
Tyto techniky lze kombinovat podle individuálního profilu pacienta a podle fáze terapie.
Případová studie - Jak Jana překonala „vše nebo nic“
Jana, 28 let, byla diagnostikována s hraniční poruchou osobnosti. Ve vztazích rychle idealizovala partnery a po malém zklamání je devalvovala na "úplně špatné". V rámci integrativní terapie byla nejprve použita CBT technika stupňování. Jana si začala evidovat, že její hodnocení partnera se pohybuje mezi 3 a 7 na desetibodové škále. Následně v rámci DBT procvičovala mindfulness, což jí pomohlo zůstat v přítomném okamžiku, když se objevovala tendence k okamžitému štěpení. Po šesti měsíčních sezeních dokázala rozpoznat první příznaky černobílého myšlení a místo okamžitého odklonu situaci posoudit realisticky. Jana tak získala stabilnější identitu a méně časté krizové výbuchy.
Klíčové tipy pro terapeuty i klienty
- Pravidelně mapujte černobílé výroky - pomáhá je konkretizovat a následně rozbít.
- Nasazujte stupňovací škály - jednoduchý číselný rámec rozšiřuje spektrum vnímání.
- Začněte s bezpečným terapeutickým vztahem - přenos a kontratransfer jsou hlavními vstupními body pro odhalení štěpení.
- Integrujte emoční regulaci - snížení úzkosti omezuje spouštěče štěpení.
- Buďte trpěliví - změna tak hlubokého obranného mechanismu trvá, často i roky.
Často kladené otázky
Co je rozdíl mezi štěpením a běžnou černobílou představou?
Štěpení je psychologický obranný mechanismus, který vzniká jako reakce na úzkost a hrozí destabilizací identity. Běžná černobílá představa může být jen zjednodušené hodnocení situace, ale ne nutně spojené s hlubokou emoční obrannou funkcí.
Jak rychle může terapie ovlivnit štěpení?
Změna není okamžitá. První konkrétní posun - například schopnost si uvědomit černobílý výrok - může přijít během několika sezení, ale stabilizace a integrace nových vzorců často trvá měsíce až roky.
Lze štěpení léčit i bez odborné pomoci?
Samostatná práce s denníkem, stupňovacími cvičeními a mindfulness může snížit četnost štěpivých reakcí, ale u hraničních a HCP klientů je doporučena profesionální psychoterapie, protože obrana je hluboce zakořeněná.
Který terapeutický směr je nejvhodnější?
Neexistuje univerzální odpověď. Výběr závisí na osobnostním profilu klienta, jeho motivaci a na konkrétních symptomech. Často se kombinuje psychoanalýza (pro práci s transferem) s CBT (pro konkrétní myšlenkové vzorce) a DBT (pro regulaci emocí).
Jaké jsou časté chyby při práci se štěpením?
Nejčastější je podcenění úzkosti, která spouští štěpení, a pokus o rychlé „rozumné“ argumentování místo pomalého rozvíjení šedých odstínů. Další chyba je ignorovat přenos - často se štěpení projeví právě v terapeutickém vztahu.
