Stojíte před zrcadlem a ptáte se: Proč to všechno dělám? Proč se snažím, když se nic nezmění? Proč se cítím tak osamělý, i když jsem plný lidí? Tyto otázky nejsou příznakem choroby. Jsou to signály, které vás vedou k hlubší pravdě o sobě. Existenciální a humanistická psychoterapie neřeší příznaky. Řeší samotný základ vašeho života.
Co je vlastně existenciální psychoterapie?
Nejde o techniku, kterou se naučíte jako kuchař recept. Nejde o to, jak změnit myšlenky nebo chování. Existenciální psychoterapie vás přivádí k těm nejtěžším otázkám, které každý člověk někdy zazněl: Co je smysl mého života? Co znamená smrt? Jaká je moje svoboda? Proč se cítím tak osamělý?
Tento přístup vznikl z filosofie - z myšlenek Kierkegaarda, Heideggera a Jaspersa. V 20. století je převzal americký psychiatr Irvin D. Yalom, který je dnes nejznámějším zastáncem této terapie. V jeho knize Existenciální psychoterapie (2020, PORTÁL) popisuje čtyři základní existenciální skutečnosti: smrt, svoboda, izolace a chybějící smysl. Tyto věci nejsou problémy, které se dají vyléčit. Jsou to podmínky lidské existence. Když se s nimi snažíte vyrovnat, začínáte žít opravdu.
Na rozdíl od kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje na „jak změnit chování“, existenciální terapie se ptá: „Jaký je váš vztah k tomu, že jste živí?“
Humanistická psychoterapie: Přijetí, ne kritika
Humanistická psychoterapie vznikla jako odpověď na příliš mechanické přístupy. Jejím zakladatelem je Carl Rogers. Jeho hlavní myšlenka je jednoduchá: každý člověk má v sobě potenciál k růstu - pokud mu někdo dá prostor. Neříkáte mu, co má dělat. Neříkáte mu, že je špatně. Prostě ho přijímate takového, jaký je. Bez podmínek. Bez posouzení.
Tento přístup je jako teplá káva v chladném pokoji. Neřešíte problém. Řešíte člověka. A často stačí, aby někdo poslechl - opravdu poslechl - a řekl: „Rozumím, že to pro tebe znamená tohle.“
Ve skutečnosti se humanistická a existenciální psychoterapie často spojují. Humanistický přístup vám dá bezpečí. Existenciální vám dá hloubku. První vás uklidní. Druhá vás přinutí přemýšlet. Kombinace je mocná.
Viktor Frankl a logoterapie: Smysl jako lék
Nejznámější představitel logoterapie je Viktor Frankl. Přežil tři koncentrační tábory. Věděl, co je strach, bolest a bezmoc. A přesto říkal: „Když nemůžete změnit situaci, změňte svůj vztah k ní.“
Frankl věřil, že lidská touha po smyslu je hlubší než touha po potěšení nebo moci. A že když smysl chybí, vzniká tzv. existenciální vakuum - prázdné místo, které lidé zaplňují alkoholem, prací, nákupem nebo úzkostí.
Frankl rozlišuje tři cesty, jak najít smysl:
- Tvůrčí hodnota - když něco vytváříte: dílo, dítě, projekt, umění.
- Zážitková hodnota - když něco prožíváte: láska, příroda, hudba, krása.
- Postojová hodnota - když nemůžete nic změnit, ale můžete si vybrat, jak na to reagovat. Například: jak se chovat, když jste nemocní, nebo když jste ztratili někoho, koho milujete.
Frankl neříkal: „Všechno má smysl.“ Říkal: „Můžete najít smysl i v tom, co nemá smysl.“
Proč to funguje - a proč ne?
Existenciální terapie není pro každého. Je to jako horolezectví: potřebujete pevnou základnu, ale nejde o to, jak rychle dojedete na vrchol. Jde o to, jak se vztahujete k výšce, k nejistotě, k možnosti pádu.
Nejúčinnější je u lidí, kteří:
- prožívají ztrátu - smrti blízké osoby, rozvod, ztrátu práce
- se cítí prázdní, i když „měli vše“
- se ptají: „Je to všechno jen náhoda?“
- zažili chronické onemocnění nebo se blíží ke konci života
Podle průzkumu SEVT z roku 2022, 85 % terapeutů, kteří používají existenciální přístup, říká, že nejúčinnější je kombinace s humanistickým přístupem. Lidé potřebují nejprve pocit bezpečí - a teprve potom hloubku.
Ale je tu riziko. Někdy se klienti, kteří nejsou připraveni, ocitnou v centru existenciální bouře. Mgr. Jana Dvořáková, terapeutka z Brna, říká: „Jednou klientka po terapii spáchala sebevraždu. Nezvládla pocit, že je sama a nikdo jí nebude říkat, co má dělat.“
To není chyba terapie. Je to chyba nevhodného zavedení. Existenciální terapie není pro lidi s vážnými poruchami osobnosti, kteří potřebují strukturu, ne volnost. Je to terapie pro ty, kdo už mají dostatek stability - a potřebují pravdu.
Co terapeut dělá - a co nedělá
Terapeut v existenciální psychoterapii není „řešitel problémů“. Je spíše průvodce, který vás nechává jít svou cestou. Neříká: „Zkus to takhle.“ Neříká: „To je špatně.“
Co dělá:
- Poslouchá s celým svým přítomností - ne jen ušima, ale srdcem.
- Připouští nejistotu - nevyhledává rychlé odpovědi.
- Dotazuje se: „Co to pro tebe znamená?“
- Neodradí vás od bolesti - pomůže vám s ní být.
Co nedělá:
- Nepoužívá techniky jako „vyměňte negativní myšlenky“.
- Neposkytuje vám šablony nebo recepty.
- Nevyřeší vaši životní krizi za vás.
Největší výzva pro terapeuty není vědět, co říct. Je to schopnost setrvat v tichu. V nejistotě. V nevědění. A stále být přítomen.
Co se děje v Česku?
V České republice je existenciální psychoterapie menšinovým přístupem. Pouze 8,3 % klinických psychologů ji používá jako hlavní metodu. Ale její vliv roste. V roce 2015 to bylo 6,2 %. V roce 2023 se očekává, že se podíl zvýší na 12-15 %.
Proč? Protože lidé přestávají věřit, že „všechno jde vylečit“. Více lidí chce smysl, než řešení. Průzkum CVVM z roku 2022 ukázal, že 68 % Čechů říká: „Hledám smysl svého života.“
Nejvíce terapeutů je v Praze (32 %), Brně (18 %) a Plzni (12 %). Ceny jsou vyšší - průměrně 950 Kč za hodinu, oproti 825 Kč u běžné terapie. Vzdělávání je náročné. Certifikační kurz na Pražské vysoké škole psychosociálních studií trvá dva roky, stojí 48 500 Kč a má jen 25 účastníků ročně.
První pokusy o měření efektivity se objevují. Pilotní studie na 45 klientech ukázala, že po 20 sezeních se pociťovaný smysl života zvýšil o 32 %. Používali se dotazníky jako Meaning in Life Questionnaire.
Největší hrozba? Nedostatek akademického uznání. Mnoho univerzit stále považuje existenciální terapii za „příliš filosofickou“ nebo „nevědeckou“. Ale to se mění. V roce 2023 se konala v Praze mezinárodní konference, kde 92letý Yalom představil novou verzi své knihy - s kapitolou o klimatické úzkosti. Klimatická krize je nové existenciální téma. Lidé se bojí, že jejich děti nemají budoucnost. A to je právě ten moment, kdy potřebují terapii, která neříká „všechno bude v pořádku“. Ale říká: „Zkus se s tím setkat.“
Co můžete dělat sami?
Nemusíte jít k terapeutovi, abyste začali hledat smysl. Můžete začít dnes.
- Pište deník. Každý den napište jednu větu: „Dnes jsem se cítil živý, když...“ Neříkáte, co jste udělali. Říkáte, kdy jste se cítili přítomní.
- Prožívejte. Neřešte. Neplánujte. Prostě sedněte na lavičku. Pusťte se do hovoru s přítelem. Přečtěte básničku. Poslouchejte dech. To je zážitková hodnota.
- Udělejte něco, co má smysl pro vás. Ne pro ostatní. Ne pro Instagram. Pro vás. Udělejte něco, co byste udělali i kdyby nikdo neviděl.
- Přijměte nejistotu. Nejste v chybějící roli. Nejste neúspěšný. Jste člověk, který hledá. A to je v pořádku.
Smysl není něco, co najdete. Je to něco, co vytváříte - každý den - malými volbami.
Co se stane, když najdete smysl?
Nestane se nic velkého. Nezmění se vaše situace. Možná budete stále nemocní. Možná budete stále osamělí. Možná budete stále pracovat na práci, která vás neplní.
Ale změní se vaše vztah k tomu všemu.
Nebudete se snažit vyhnout bolesti. Budete ji cítit - a zároveň vědět, že to všechno má význam. Ne proto, že to někdo řekl. Ale protože vy jste to tak cítili. A to je všechno, co potřebujete.
Existenciální psychoterapie neřeší život. Učí vás žít s ním.
Je existenciální psychoterapie pro mě?
Je pro vás, pokud se cítíte prázdní, i když máte všechno. Pokud se ptáte: „Proč to dělám?“ nebo „Je to všechno jen náhoda?“ Pokud jste přesycení radami a řešeními a potřebujete prostor pro pravdu. Není pro vás, pokud potřebujete rychlé výsledky nebo jste v těžké deprezi nebo poruše osobnosti - tam potřebujete jinou podporu.
Je existenciální terapie vědecká?
Není vědecká v klasickém smyslu - nemá mnoho kontrolovaných studií. Ale to neznamená, že nefunguje. Mnoho lidí popisuje změny, které nelze změřit: pocit, že konečně „jsou sami sebou“, nebo že „přestali bát se smrti“. Věda se zatím nevyrovnala s těmito hlubokými lidskými zkušenostmi. Ale rostoucí počet studií, jako ta z SEVT, ukazuje, že smysl života lze měřit - a že jeho zvýšení přináší skutečné zlepšení.
Co je rozdíl mezi existenciální a humanistickou terapií?
Humanistická terapie vás přijímá - existenciální vás vyzývá. Humanistická říká: „Jsi v pořádku tak, jak jsi.“ Existenciální říká: „A co teď? Jak budeš žít, když víš, že všechno je dočasné?“ První vám dá bezpečí. Druhá vám dá smysl. Společně jsou nejúčinnější.
Může mi pomoci Viktor Frankl, když jsem ztratil práci?
Ano. Frankl by řekl: „Nemůžeš změnit, že jsi ztratil práci. Ale můžeš si vybrat, jak na to reaguješ. Můžeš se věnovat rodině. Můžeš se naučit něco nového. Můžeš se věnovat dobročinnosti. Nebo můžeš jen být - a přijmout, že tohle je část tvého života.“ Smysl není v tom, co máte. Je v tom, jak se k tomu vztahujete.
Kde mohu najít terapeuta v Česku?
Nejvíce terapeutů je v Praze, Brně a Plzni. Můžete hledat na webech České společnosti existenciální psychoterapie nebo Pražské vysoké školy psychosociálních studií. Hledejte terapeuty, kteří mají certifikaci z existenciální psychoterapie - ne jen „zkušenosti“. Většina z nich pracuje v soukromých praxích. Cena je okolo 950 Kč za hodinu.
