Chystáte se na první schůzku s psychoterapeutem? Možná se ptáte: Co když řeknu něco, co bych nikdy nechtěl, aby někdo slyšel? Nebo: Je opravdu bezpečné říkat všechno? Tyto otázky nejsou jen strach - jsou zásadní pro úspěch celé terapie. A odpověď je jednoduchá: ano, vaše soukromí je chráněno. Ale ne proto, že je to „dobrá věc“. Je to chráněno zákazem, pravidlem, etickou povinností - a ta má přesné hranice.
Co znamená mlčenlivost v psychoterapii?
Mlčenlivost není jen „neříkat nic“. Je to právně i eticky vázaný závazek, který psychoterapeut nesmí překročit. Každá informace, kterou klient sdělí během terapie - od dětských traumatu po myšlenky na sebevraždu, od sexuálních zkušeností po finanční problémy - patří jen klientovi. Terapeut nesmí o tom mluvit s rodinou, přáteli, doktory ani s kolegy, pokud to není jasně vymezeno v zákoně.Tento princip je zapsán v Etickém kodexu psychologické profese z roku 2017, který platí pro všechny registrované psychology v České republice. Podle § I.5 je mlčenlivost povinností nejen během terapie, ale i po jejím ukončení. Dokonce i po smrti klienta musí terapeut zachovat důvěrnost. To znamená: pokud jste v minulosti byli klientem, vaše příběhy nejsou veřejným majetkem. Nejsou ani pro historiky, ani pro výzkumníky, ani pro novináře.
Kdy terapeut může překročit mlčenlivost?
Neexistuje žádný „výjimečný případ“ podle nálad terapeuta. Výjimky jsou jasně definované v českém zákoně - a jsou jich jen pár.- Při ohrožení života třetí osoby - například pokud klient plánuje zabít někoho jiného. V takovém případě je terapeut povinen upozornit policii nebo příslušné orgány. Toto je jasná hranice: život jiného člověka má přednost před důvěrností.
- Při ohrožení nezletilého - pokud terapeut zjistí, že dítě nebo nezletilý je obětí zneužívání, zanedbávání nebo násilí, musí to oznámit orgánům sociálně-právní ochrany dětí.
- Při soudním řízení - pokud je terapeut povolán soudem jako svědek a soud mu příkazem přikáže vypovědět, musí odpovědět. Ale i pak se snaží omezit informace jen na to, co je nezbytné.
- Při povinnosti překazit trestný čin - podle § 167 a § 168 trestního zákona je každý občan povinen oznámit trestný čin, který se dozvěděl. To platí i pro psychoterapeuty. Například pokud klient přizná, že se účastnil obchodování s drogami nebo podvádění, které má závažné následky, může být terapeut povinen oznámit.
Co není výjimkou? Žádné „ohrožení zdraví klienta samotného“. Pokud klient mluví o sebevražedných myšlenkách, ale nemá konkrétní plán ani záměr, terapeut nesmí informovat rodinu ani lékaře bez souhlasu. To se liší od některých zemí, například Německa, kde se to často dělá. V Česku je to jasně zakotveno: bez plánu, bez hrozby třetí osobě - mlčenlivost zůstává nedotknutá.
Co se stane, když terapeut poruší mlčenlivost?
Porušení důvěrnosti není jen „špatný takt“. Je to vážné porušení etiky, které má následky.Česká psychologická komora má pravomoc vyšetřovat stížnosti. Pokud se ukáže, že terapeut například promluvil o klientovi s kolegou bez souhlasu, nebo ho jmenoval v rozhovoru, může být trestán pokutou až do 50 000 Kč. Navíc může být vyloučen z profesní organizace - což znamená, že už nemůže pracovat jako registrovaný psycholog.
Podle zprávy Komory z roku 2019 bylo nejčastějším porušením v minulosti právě nedostatečné informování klienta o hranicích důvěrnosti. To znamená: terapeut neřekl, kdy a proč by mohl něco sdílet. Dnes to už není přípustné. Každý klient musí na začátku terapie dostat písemný nebo ústní přehled - včetně těch výjimek. Pokud vám to někdo neřekl, máte právo se zeptat. A pokud vám to někdo neřekl a pak se něco stalo, máte právo podat stížnost.
Jak se mlčenlivost týká supervize a výuky?
Terapeuti nejsou sami. Pravidelně konzultují svou práci s výcvikovými supervizory - lidmi s více zkušenostmi. Ale i tam platí pravidlo: žádné jméno, žádné detaily.Ve supervizi se mluví o „klientovi 35 let, muž, pracuje v IT, má problémy s autodestrukčním chováním“. Nikdo neví, kdo to je. A pokud se někdo rozhodne využít případ jako příklad ve výuce, musí být všechna identifikující data odstraněna. Ani výukové materiály nesmí obsahovat příběhy, které by někoho mohly identifikovat.
Je to stejné jako v nemocnici: lékaři si diskutují o případu, ale neříkají: „Pan Novák z ulice Dlouhé má rakovinu“. Říkají: „Pacient s výrazným karcinomem plic“.
Co když se terapeut zmíní o vás v rozhovoru nebo na sociálních sítích?
To je nemožné. A pokud se to stane - je to trestné.Nikdy nebudete vidět terapeuta, který v rozhovoru říká: „Měl jsem jednoho klienta, který si způsobil poranění na nádraží...“ Pokud se to stane, není to jen neetické. Je to porušení zákona o ochraně osobních údajů. A pokud se klient dozví, že jeho příběh byl vysloven v médiích - může podat žalobu na škodu.
Naopak: pokud terapeut napíše knihu nebo článek o terapii, může používat pouze anonymizované příběhy. A ani ty musí být tak přesné, aby někdo nemohl říct: „To je o mě.“
Co se změnilo v posledních letech?
Od roku 2020 je povinností pro všechny psychologické kliniky mít na svých webových stránkách jasně uvedený text o mlčenlivosti. To znamená: před tím, než si vyberete terapeuta, můžete přečíst, co vás čeká.Od roku 2022 platí i pravidla pro elektronickou komunikaci. Pokud terapeut komunikuje s vámi e-mailem nebo přes WhatsApp, musí používat šifrované kanály. Normální e-mail není bezpečný. Pokud vám terapeut posílá zprávu přes Gmail nebo SMS - musí vás upozornit na riziko. A vy musíte souhlasit s tím, že to může být přečteno.
V roce 2023 prezident České psychologické komory prohlásil, že hlavním cílem je přizpůsobit české pravidla evropské směrnici 2016/680/EU o ochraně osobních údajů. To znamená, že v příštích letech budou pravidla ještě přesnější - a důvěra veřejnosti v terapii se bude zvyšovat.
Co můžete dělat vy?
Nejste jen pasivní klient. Máte právo a povinnost být aktivní.- Zeptejte se na začátku: „Můžete mi vysvětlit, kdy a proč byste mohli něco říct jiným?“
- Požádejte o písemný přehled - většina klinik ho má k dispozici.
- Nezapomeňte, že i vaše rodina je chráněna. Pokud řeknete, že váš manžel vás zneužívá, terapeut nesmí to sdílet s ním bez vašeho souhlasu.
- Nejste povinni říkat vše. Můžete říct: „Tohle nechci mluvit.“ A terapeut to musí respektovat.
- Pokud se cítíte nebezpečně - hledejte jiného terapeuta. Pokud vám někdo řekne: „Tohle můžu říct vašemu lékaři“, a nevysvětlí, proč - je to varovný signál.
Psychoterapie funguje jen tehdy, když se můžete otevřít. A to se může stát jen, když víte, že nikdo jiný to nebude slyšet. To není jen etika. To je základ vaší bezpečnosti. A ta není záležitostí dobrovolnosti - je to právo.
Co se stane, když se rozhodnete přestat s terapií?
Důvěrnost nekončí, když se vaše schůzky skončí. Dokonce ani když se terapeut vzdá svého povolání. Dokonce ani když zemře.Všechny záznamy, poznámky, nahrávky - všechno je chráněno. Pokud se rozhodnete požádat o přístup ke svým záznamům, máte právo je vidět. Ale terapeut nemůže nic z nich sdílet s nikým jiným. Ani s vaším novým terapeutem. Pokud chcete, aby se vaše informace předaly dalšímu odborníkovi, musíte napsat písemný souhlas.
Toto je jedna z největších rozdílů mezi psychoterapií a jinými léčebnými obory. V medicíně se vaše záznamy předávají mezi lékaři automaticky. V psychoterapii to neplatí. Vaše duševní příběhy patří jen vám. A nikdo jiný je nemůže mít, pokud nevydáte klíč.
