Představte si to: jste v supermarketu, držíte v ruce zelenou čočku a náhodou uvidíte svého terapeuta. Stojí u regálu s mlékem. Váš první impuls? Přivítat ho, říct něco jako „Ahoj, jak to jde?“ Nebo se zastavit, přikývnout a rychle odejít? Nebo dokonce přeskočit celou situaci a zmizet do oddělení s čokoládou? Tato chvíle je pro mnoho klientů naprosto nečekaná - a zároveň velmi častá. A většina lidí o ní nemá představu, jak se má chovat. Nebo co má terapeut dělat.
Proč to vůbec dělá rozdíl?
Terapie není běžný přátelský vztah. Je to prostor, kde se člověk otevírá, zjišťuje své hluboké bolesti, strachy, vzpomínky. A aby to fungovalo, musí být jasná hranice mezi tím, co je terapeutický prostor, a tím, co je „normální život“. Když se terapeut a klient potkají mimo ordinaci, ta hranice se může rozplývat - a to je nebezpečné. Pro klienta to může znamenat zmatek: „Je on teď můj přítel nebo můj terapeut?“ Pro terapeuta to znamená riziko ztráty profesionální neutrality. A to všechno může poškodit celou terapii.
Podle Etického kodexu České komory psychologů (článek 5.3, platný od 1. 1. 2021) nesmí psycholog využívat terapeutický vztah k vytváření jiných vztahů - ani přátelských, ani obchodních. To znamená: žádné večeře, žádné společné výlety, žádné „jen rychle přivítat“ na ulici, když to přechází do konverzace o terapii.
Co dělat, když vás terapeut potká?
Je to jednodušší, než si myslíte. Většina terapeutů v Česku (87 % podle studie Gromesové, 2017) se při náhodném setkání chová stejně: pouze přikývne, kývne hlavou, nebo řekne „Ahoj“ - a pak přesune pohled a pokračuje dál. To není chladnost. To je profesionální hranice. A je to v pořádku.
Když vás terapeut potká, nechápejte to jako odmítnutí. Neznamená to, že vás „nevidí“ nebo „nemá rád“. Znamená to, že si udržuje to, co je nejdůležitější pro vaši terapii: bezpečný, jasný a stabilní vztah. Kdyby se terapeut začal ptát, jak jste se v poslední době cítil, nebo začal diskutovat o vašich problémech ve frontě u zmrzliny, bylo by to pro vás zmatené - a možná i škodlivé. Terapie potřebuje svůj prostor. A ten prostor je v ordinaci, ne na parkovišti.
Co když vy začnete konverzaci?
Je to běžné. Většina klientů (73 % podle průzkumu Psychologie.cz, 2022) si přeje, aby terapeut při náhodném setkání „byl jako obyčejný člověk“. Chce se cítit jako člověk, ne jako „terapeut v kostýmu“. Ale to je právě ten háček. Terapeut je člověk - ale jeho role je jiná. A když klient iniciuje konverzaci o terapii, terapeut je povinen to odmítnout - ne z toho důvodu, že je „nevděčný“, ale protože to chrání vaši terapii.
Co může terapeut říct? Něco jako: „Ahoj, jsem rád, že tě vidím. Ale tady to není místo, kde bychom mohli o tom mluvit. Pojďme si to probrat ve čtvrtek.“ Nebo jednoduše: „Dobrý den, mám teď jen pár vteřin. Uvidíme se ve vašem sezení.“ Toto není odmítnutí. Je to ochrana - pro vás i pro něj.
Co dělat, když terapeut ignoruje vaši přítomnost?
Je to méně časté, ale stává se. V 15 % případů (podle studie Choudhary, 2024) terapeut při náhodném setkání úplně nezareaguje. Neřekne nic. Nezavírá pohled. Dokonce se může otočit a jít jinam. To může klienta zranit - a vytvořit pocit, že „je něco špatně“. Ale to neznamená, že se něco špatného děje. Někdy to znamená jen, že terapeut je v napětí, neví, jak se chovat, nebo se snaží předcházet jakékoli možné etické riziko.
Co dělat? Nezakládejte na tom celý svět. Přijďte na příští sezení a řekněte: „Včera jsem tě potkal v supermarketu a cítil jsem, že jsi mě ignoroval. Chtěl jsem se zeptat, jestli je to v pořádku.“ 78 % terapeutů (SUR, 2022) uvádí, že takovéto příběhy jsou klíčovou součástí terapie. Ne proto, že by to bylo „o tom, jak se chová terapeut“, ale protože to odhaluje, jak klient vnímá vztah - a jaký strach nebo závislost může v něm být.
Rozdíly mezi terapeutickými přístupy
Ne všichni terapeuté se chovají stejně. Kognitivně-behaviorální terapeuti (97 %) předem jasně projednávají s klientem, jak se mají chovat při náhodném setkání. Mají pravidla. Znáte je. Víte, co očekávat.
Naopak, terapeuti humanistického směru (pouze 76 %) to často považují za „přirozené“ a nechávají to na příležitosti. Výsledek? Klienti těchto terapeutů častěji reportují zmatek. Podle studie z AV ČR (2023) 34 % klientů humanistických terapeutů cítí náhodné setkání jako zdroj úzkosti - oproti jen 18 % u kognitivně-behaviorálních klientů. Proč? Protože neví, co očekávat. Neexistuje jasný „skript“.
Takže pokud jste klient humanistického terapeuta a cítíte se zmateně, to není vaše chyba. To je výsledek jiného přístupu. A je to v pořádku. Probrat to v sezení je nejlepší řešení.
Co dělat, když se terapeut chová neeticky?
Někdy se stane, že terapeut přijme pozvání na večeři, začne konverzaci o vašich problémech v kavárně nebo se s vámi dohodne na „náhodném“ setkání venku. To není jen nevhodné. To je etické porušení.
Podle výzkumu Radeka Ptáčka (2021) 68 % etických stížností v České republice v letech 2018-2022 bylo spojeno s porušením hranic mimo ordinaci. V jednom případě z roku 2020 došlo k ukončení terapie poté, co terapeut přijal pozvání klienta na společnou večeři. Vztah se rozpadl. Terapie přestala fungovat. A to všechno kvůli jedné chybějící hranici.
Je-li to vaše situace, nezatlačujte to do sebe. Probrat to v sezení je první krok. Pokud terapeut odmítá toto téma probrat nebo se chová neustále nevhodně, můžete nahlásit případ České komoře psychologů (která v letech 2020-2023 provedla 4 disciplinární řízení za porušení hranic). To není „vykřiknutí“, to je ochrana - vaší terapie, vaší důvěry a vaší bezpečnosti.
Klíčová pravidla pro klienty
- Při náhodném setkání nezačínejte konverzaci o terapii.
- Pokud terapeut přikývne a odejde - nemyslete na to, že vás odmítá.
- Pokud se cítíte zraněni - probrat to ve čtvrtek.
- Pokud terapeut přijme pozvání venku nebo začne konverzaci o vašich problémech - to je alarm.
- Předem si s terapeutem projednejte pravidla - pokud ještě neudělal.
Klíčová pravidla pro terapeuty
- Vždy projednejte s klientem, jak se budou chovat při náhodném setkání - nejenom „když se to stane“.
- Nepřijímejte žádné pozvání mimo ordinaci - ani „jen na kávu“.
- Nevyptávejte se na věci, které se dějí v životě klienta - když se setkáte venku.
- Neignorujte klienta - přikývnutí nebo krátké „Ahoj“ je dostatečné.
- Připravte se na to, že klient může přijít s tímto tématem do sezení - a to je dobré.
Co když to všechno způsobí zmatek?
Je to normální. Terapie je o tom, jak se učíte poznávat hranice - vztahů, emocí, sebe sama. Když se potkáte s terapeutem mimo ordinaci, není to chyba. Je to příležitost. Příležitost pochopit, jak vás váš vztah ovlivňuje. Jak moc se bojíte být viděn. Jak moc potřebujete být „přijat“. A jak těžké je přijmout, že někdo, kdo vás pomáhá, nemůže být i vaším přítelem.
Největší zázrak v terapii není, když se všechno vyřeší. Je to, když se člověk naučí vidět hranice - a respektovat je. I když to znamená, že se v supermarketu setkáte s tím, kdo vás zná lépe než většina lidí - a stále si musíte říct: „Ahoj. Uvidíme se ve čtvrtek.“
Co dělat, když mě terapeut potká na ulici a neřekne nic?
Pokud terapeut při náhodném setkání úplně ignoruje vaši přítomnost, neměli byste to okamžitě interpretovat jako odmítnutí. Někdy to znamená, že terapeut je v napětí, neví, jak se chovat, nebo se snaží předejít etickému riziku. Nejlepší postup je toto téma probrat v následujícím sezení. 78 % terapeutů uvádí, že takovéto situace jsou důležitou součástí terapeutického procesu a mohou vést k hlubokému pochopení vašich vztahových vzorů.
Můžu terapeutovi poslat zprávu, když ho potkám mimo ordinaci?
Ne. Pokud jste v terapii, terapeut by neměl přijímat žádné neformální zprávy (SMS, WhatsApp, email) mimo dohodnutý kanál komunikace. I když se setkáte venku, žádná zpráva „jen abychom se přivítali“ není vhodná. To by překračovalo hranice a mohlo vést k závislosti nebo nedorozumění. Pokud chcete něco říct, počkejte na sezení. To je bezpečný prostor.
Je to neetické, když terapeut přijme pozvání na večeři?
Ano. Podle Etického kodexu České komory psychologů a evropských standardů je přijetí jakéhokoli osobního pozvání od současného klienta etickým porušením. Více než 60 % etických stížností v ČR je spojeno s tímto druhem překročení hranic. Taková akce může způsobit ztrátu terapeutické neutrality, vytvořit závislost nebo dokonce vést k ukončení terapie. V některých případech to může vést i k disciplinárnímu řízení a odnětí oprávnění k výkonu povolání.
Může terapeut vůbec říct „Ahoj“ při náhodném setkání?
Ano, a dokonce by měl. Většina terapeutů v Česku (87 %) přikývne, kývne hlavou nebo řekne „Ahoj“ - a pak přesune pohled. To není chladnost. To je profesionální hranice. Toto jednoduché gesto uznává vaši přítomnost, aniž by překračovalo hranice terapeutického vztahu. Je to nejbezpečnější a nejefektivnější způsob, jak zachovat důvěru i profesionálnost.
Proč se některí terapeuti chovají jinak než jiní?
Terapeutické přístupy se liší. Kognitivně-behaviorální terapeuti mají často jasná pravidla, která projednávají s klienty předem. Humanistickí terapeuti často považují vztah za přirozenější a méně formalizovaný. To může vést k většímu zmatu u klientů, kteří pracují s humanistickými terapeuty - 34 % z nich reportuje úzkost při náhodných setkáních, oproti 18 % u kognitivně-behaviorálních klientů. Klíč je v komunikaci: pokud si nejste jistí, probrat to ve čtvrtek je vždy správná volba.