Psychoterapie a rizika: Jaké jsou možné vedlejší účinky a jak se jim vyhnout

Rozhodujete se, zda vyzkoušet psychoterapii a přemýšlíte, jestli může někde skrývat nebezpečí? Nejste jediní. Přestože terapie pomáhá milionům, existují i situace, kdy může krátkodobě nebo dlouhodobě zhoršit stav klienta. Tento článek vám objasní, jaká rizika a vedlejší účinky se v praxi objevují, co je způsobuje a jak je rozpoznat dříve, než se stanou problémem.

Co je psychoterapie a proč se o rizicích mluví?

Psychoterapie je systematický proces, při kterém terapeut pomáhá klientovi pochopit a změnit myšlenky, emoce a chování, aby zmírnil psychické potíže. Od svého vzniku se terapie neustále vyvíjí, ale už od 70. let 20. století se odborníci zabývají i negativními dopady. Studie publikovaná v časopise Psychoterapie (2018) zavedla pojem „riziko terapie“ a zdůraznila právo klienta být o těchto rizicích informován.

Hlavní typy rizik a nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky lze rozdělit do několika skupin. Každá z nich má jiný původ a vyžaduje specifický přístup.

• Závislost na terapii - klient se stává závislým na terapeutovi nebo na samotném procesu a ztrácí schopnost řešit problémy samostatně. Vyskytuje se častěji u osob s omezenou sociální sítí a chronickými potížemi.
• Emoční stres - během konfrontace s bolestivými vzpomínkami může dojít k intenzivnímu úzkostnému nebo depresivnímu stavu, který trvá i po sezení.
• Zhoršení terapeutického vztahu - špatná komunikace nebo nejasná hranice mohou vést ke konfliktu, což snižuje účinnost terapie a může dokonce zhoršit symptomy.
• Přehlédnutí somatického onemocnění - zaměření na psychiku může odklonit pozornost od fyzických příznaků, které zůstávají neodhaleny a zhoršují celkový stav.
• Finanční zátěž - pokud se terapie rozroste na neomezený počet sezení, může vést k finančnímu stresu, který sám o sobě představuje riziko.

Jaké faktory zvyšují pravděpodobnost negativních účinků?

Výzkumy ukazují, že riziko není rovnoměrně rozloženo. Mezi klíčové prediktory patří:

• Kompetence a zkušenost terapeuta - nezkušený nebo nekompetentní odborník může použít nevhodné techniky.
• Osobnostní rysy klienta - např. vysoká míra neuroticismu nebo závislé osobnostní styly zvyšují riziko závislosti na terapii.
• Typ a závažnost indikace - u těžké deprese nebo posttraumatické stresové poruchy mohou být některé přístupy (např. intenzivní expozice) riskantní, pokud nejsou dostatečně připraveny.
• Věk - výzkumy Saxon et al. (2016) i Crawford et al. (2016) naznačily rozdílné trendy, ale obecně je vyšší věk spojen s menší flexibilitou adaptace na terapeutické změny.
• Externí podmínky - např. nedostatek sociální podpory, finanční nejistota nebo tlak ze strany rodiny.

Srovnání rizik napříč terapeutickými směry

Tabulka ukazuje, že každá metoda má svá specifická rizika a že dobře nastavený výběr a monitorování mohou většinu komplikací předcházet.

Jak rozpoznat, že terapie ubližuje?

Klienti často nejsou schopni okamžitě rozlišit mezi běžnými obtížemi a skutečným zhoršením. Praktické ukazatele zahrnují:

1. Rychlý nárůst skóre na Outcome Rating Scale (ORS) do negativní oblasti během 3‑5 sezení.
2. Vznik nových somatických symptomů (bolesti hlavy, zažívací potíže) bez fyzické příčiny.
3. Postupná ztráta motivace k setkáním a pocit „závislosti“ na terapeutu.
4. Finanční stres spojený s neúměrným počtem sezení.
5. Negativní změna v osobních vztazích - partner či rodina si všimne zvýšené podrážděnosti.

Pokud se objeví alespoň dva z těchto příznaků, je čas otevřeně promluvit s terapeutem a zvážit úpravu nebo ukončení léčby.

Etické povinnosti terapeuta

Podle etického kodexu České psychologické společnosti je terapeut povinen:

• Informovat klienta o potenciálních rizicích ještě před zahájením terapie.
• Pravidelně sledovat stav klienta a dokumentovat významné změny.
• Umožnit klientovi kdykoli se rozhodnout terapii ukončit.
• V případě zhoršení okamžitě nabídnout alternativní léčbu nebo vedení k odbornému lékaři.

Prof. Stanislav Milotinský zdůrazňuje, že i inovativní přístupy, jako je MDMA‑assistovaná terapie, vyžadují přísnou kontrolu a transparentní komunikaci.

Co můžete udělat jako klient?

Vaše aktivní role je klíčová. Zde je krátký kontrolní seznam, který můžete mít po ruce při každém sezení:

1. Požádejte o jasný plán terapie a o definované cíle.
2. Sledujte vlastní náladu a fyzické příznaky pomocí deníku nebo ORS.
3. Nezapomeňte se zeptat na možné vedlejší účinky konkrétního přístupu.
4. Ujistěte se, že máte možnost vrátit se k jinému terapeutovi, pokud se cítíte nepohodlně.
5. V případě finančních obtíží diskutujte o délce a frekvenci sezení předem.

Tyto kroky pomáhají minimalizovat šance, že se terapie obrátí proti vám.

Budoucnost a vývoj v monitorování rizik

Česká psychologická společnost spustila pilotní projekt pro standardizaci hlášení negativních účinků a očekává se jeho plná implementace do konce roku 2024. Vývojáři na Masarykově univerzitě vytvářejí digitální nástroj, který v reálném čase sbírá data o stavu klienta a upozorňuje terapeuta na možný pokles. Evropská federace psychologických asociací (EFPA) plánuje v roce 2027 povinné hlášení všech vedlejších účinků v EU, což povede k větší transparentnosti a lepší ochraně pacientů.

Shrnutí hlavních bodů

• Psychoterapie může mít vedlejší účinky jako závislost, emoční stres či zhoršení terapeutického vztahu.
• Klíčové faktory rizika: kompetence terapeuta, osobnost klienta, typ indikace a externí podmínky.
• Různé směry terapie nesou specifická rizika; monitorování pomocí ORS a jasná komunikace jsou zásadní.
• Etická povinnost terapeuta zahrnuje informování o rizicích a pravidelný dohled.
• Klienti by měli aktivně sledovat své symptomy a mít připravený kontrolní seznam.