Jak si nastavit hranice s terapeutem: Praktický návod na bezpečný terapeutický rámec

Nejde o to, jestli máte rádi svého terapeuta. Jde o to, jestli se cítíte v bezpečí. Pokud vám terapeut posílá zprávy na WhatsApp v 22 hodin, nabízí kávu po sezení nebo se diví, proč platíte za hodinu, kterou nevyužijete - terapeutické hranice jsou překročené. A to není jen nevhodné. Může to zničit celou terapii.

Co vlastně jsou terapeutické hranice?

Terapeutické hranice nejsou žádné tajemné pravidla od výška. Jsou to jasně definované čáry, které oddělují terapeutický vztah od všech ostatních. To znamená: terapeut není váš přítel, nejsou vaším partnerem, nepřátelé, ani vaší novou rodinou. Je to odborník, který vás vede - ne vede vás do svého života.

Podle České psychologické společnosti 87 % certifikovaných terapeutů v Česku pravidelně vzdělává o hranicích. A to není náhoda. Hranice nejsou zde proto, aby vás omezovaly. Jsou tam proto, aby vám umožnily prožít ty nejtěžší chvíle - bez rizika, že byste se ztratili v tom, co je pro terapeuta vhodné, a ne pro vás.

Co patří do zdravého terapeutického rámce?

Když začnete terapii, měl by vám terapeut jasně říct několik věcí - a pokud to neudělá, máte právo se zeptat.

• Délka sezení: Standardně 50-60 minut. Pokud vám terapeut přidává 10 minut zdarma, je to znamení, že hranice jsou rozmazané.
• Frekvence: Obvykle jednou týdně. Výjimky jsou jen u těžkých případů - a i tam se to dohodne.
• Komunikace mimo sezení: Většina terapeutů zakazuje osobní komunikaci přes WhatsApp, Instagram nebo Facebook. Pokud vám terapeut posílá zprávy mimo dohodnuté okno, je to červená vlajka. V Česku 92 % terapeutů striktně omezuje komunikaci jen na terapeutický kontext.
• Finanční podmínky: Průměrná cena hodiny v Praze je kolem 1500 Kč. Pokud vás terapeut vyzývá k platbě po sezení, nebo vás prosí o dar, je to neetické. Platba se dělá předem - ne po tom, co se vám všechno zhroutí.
• Fyzický kontakt: Pouze zdvořilostní pozdrav - stisk ruky. Nikdy nesmí být objímání, doteky na zádech, nebo „pomocné“ doteky. To není terapie - to je riziko.
• Dárky: Pokud vám terapeut dá dárky nad hodnotou 500 Kč, je to problém. Pokud vy dáváte dárky terapeutovi, je to taky problém. V Česku 95 % terapeutů toto pravidlo dodržuje.
• Dualita rolí: Terapeut nesmí pracovat s vaším partnerem, rodičem, dítětem nebo příbuzným. Pokud to dělá, je to vážné porušení. V Česku to porušuje méně než 2 % terapeutů.

Proč to vůbec děláme?

Představte si, že jste v terapii kvůli traumatu. Váš mozek se snaží zpracovat něco, co vás zničilo. Pokud terapeut začne mluvit o svém vlastním rozvodu, nebo vás pozve na večírek, vaše pozornost se přesune z vás na něj. A terapie přestane fungovat.

Hranice vám umožňují být zranitelný. Věřit, že to, co říkáte, zůstane v této místnosti. Že nebudete muset vysvětlovat, proč jste se zlobili, nebo proč jste plakali. Že nebudete muset dbát na to, jestli terapeutovi to „nezbaví“.

Studie z Univerzity J. E. Purkyně ukazují, že klienti, kteří měli na začátku jasné hranice, hlásili 78 % vyšší pocit bezpečí. A to není jen psychologický efekt - to je základ pro změnu.

Co se děje, když hranice chybí?

U klientů s narcistickou poruchou osobnosti je příliš slabá hranice katastrofa. Ti často vidí terapeuta jako „prodloužení sebe sama“ - a pokud terapeut nezůstane pevný, terapie skončí předčasně. V takových případech je 65 % vyšší riziko ukončení terapie, pokud hranice nejsou jasné.

Na druhou stranu, u lidí s posttraumatickou stresovou poruchou může příliš tvrdá hranice způsobit, že se klient cítí opuštěný. 40 % těchto klientů ukončí terapii, pokud cítí, že terapeut je „vzdálený“. To není chyba terapeuta - to je chyba přístupu.

Proto dnes v Česku už nejde o „jedno pravidlo pro všechny“. Odborníci jako prof. Eva Kantůrková z Univerzity Karlovy říkají, že hranice musí být přizpůsobené. Ne příliš pevné, ne příliš volné. Ale jasné. Vždy.

Co dělat, když terapeut hranice nerespektuje?

Pokud vás něco znepokojuje, nečekáte, až se to samo vyřeší. Většina lidí, kteří prožila překročení hranic, si to uvědomila až po několika měsících - když se cítila vyčerpaná, zmatená nebo vinená.

Tady je, co můžete udělat:

1. Seznamte si to. Pište si do deníku: kdy, co se stalo, jak jste se cítili. 85 % klientů, kteří to dělají, lépe rozpoznávají překročení hranic.
2. Projevte to terapeutovi. Řekněte: „Cítil jsem se nepříjemně, když jste mi poslal zprávu na WhatsApp. To není v souladu s tím, co jsme si domluvili.“
3. Dejte mu šanci. Někdy je to jen nepochopení. Pokud se terapeut omluví a změní chování, může to být krok vpřed.
4. Pokud ne, zvažte ukončení. Pokud se chování opakuje, nebo pokud vás terapeut vystavuje riziku - přestanete.
5. Podajte stížnost. Česká asociace psychoterapeutů má Etickou komisi. V roce 2022 vyřídila 47 stížností - 12 z nich vedlo k pozastavení certifikace terapeuta.

Na platformě BezpečnáTerapie.cz, která začala v listopadu 2023, už bylo zaznamenáno 2 347 dotazů - 68 % z nich bylo klasifikováno jako „potenciální porušení hranic“. Nejčastější problém? Komunikace mimo sezení. 45 % stížností se týká právě toho.

Co se děje v Česku dnes?

Od ledna 2024 je pro všechny nové terapeuty v Česku povinný 16 hodinový kurz s názvem „Nastavení a udržování hranic v terapii“. To je první taková povinnost v Evropě. Cílem je, aby každý terapeut věděl, jak hranice vytvářet - ne jen dodržovat.

Do roku 2025 bude každý certifikovaný terapeut povinen absolvovat školení o hranicích každé dva roky. Je to odpověď na 22 % nárůst stížností mezi lety 2020 a 2022.

Trh terapeutických služeb v Česku roste o 8,5 % ročně - a 63 % lidí začíná terapii kvůli problémům s hranicemi v jiných vztazích. To znamená: lidé už nechápou, že hranice v terapii nejsou „příliš tvrdé“. Chápou, že jsou základní.

Co dělat, když terapeut nic neřekne?

Nečekáte, že terapeut „věděl, že vás to zajímá“. Pokud na prvním sezení neřekne nic o časech, platbách, komunikaci nebo fyzickém kontaktu - vy to po něm vyžádejte.

Řekněte: „Chci se ujistit, že rozumíme tomu, jak bude terapie probíhat. Můžete mi říct, jaké jsou vaše pravidla ohledně komunikace mimo sezení, zrušení a platby?“

Je to vaše právo. A nejde o to, že jste „náročný“. Jde o to, že chcete, aby terapie fungovala.

Podle Mgr. Pavla Pařízka z Flowee.cz: „Terapeutický vztah musí zůstat z hlediska terapeuta striktně profesionální. To znamená: žádné přátelství, žádná romantika, žádné osobní záležitosti.“

Nejde o to, jestli vás terapeut „má rád“. Jde o to, jestli vás chrání.

Je možné mít příliš pevné hranice?

Ano. A to je ten těžký bod.

Někteří terapeuti se drží pravidel tak pevně, že klienti cítí, že jsou „vzdálení“, „chladní“ nebo „nepřístupní“. To je obzvláště problematické u lidí s poruchami připojení - kteří potřebují pocit, že někdo je „tam“.

Studie z Univerzity Karlovy ukazuje, že 28 % takových klientů pociťuje terapeuta jako „odstupující“ - a to může způsobit, že terapii opustí.

Proto se v Česku už nejde jen o „pravidla“. Jde o vědomé vytváření vztahu. Jak říká Mgr. Hana Toulavá: „Příliš mechanické hranice mohou zablokovat emoční procesy.“

Nejlepší terapeut není ten, kdo dodržuje pravidla nejpřesněji. Je to ten, kdo ví, kdy je pravidlo potřeba, a kdy je potřeba je zlehka ohnout - ale nikdy ne zlomit.

Kdo vás chrání?

Terapeutické hranice nejsou jen dobrovolné. Jsou zakotveny v Etickém kodexu psychologů (č. 22/2019 Sb.), který byl aktualizován v roce 2022. Každý certifikovaný terapeut je povinen jej dodržovat.

Česká asociace psychoterapeutů, Česká psychologická společnost a Etická komise jsou vaše ochranné struktury. Pokud se cítíte ohrožený - nejste sami.

Trh roste. Lidé se učí. A hranice - ty se neztrácí. Naopak. Stávají se silnějšími. Protože většina lidí už ví: terapie není o tom, jak se vám líbí terapeut. Je o tom, jak se vám můžete znovu naučit žít.