Dialektická behaviorální terapie pro bulimii a přejídání: Jak regulovat emoce a přerušit cyklus

Dialektická behaviorální terapie není jen další forma psychoterapie pro bulimii a přejídání. Je to systém, který přímo řeší to, co většina jiných přístupů přehlíží: emoční dysregulace. Když někdo trpí bulimií, nejde jen o jídlo. Jde o to, jak tělo a mysl reagují na emocionální bouře - úzkost, hanbu, prázdnost, vztek - a jak přejídání nebo vyvolávání zvracení slouží jako okamžitá, i když škodlivá, úleva. DBT to přesně ví. A přináší nástroje, které fungují, i když jiné selhaly.

Proč se bulimie neřeší jen tím, že se přestane vyvolávat zvracení

Marsha Linehanová, psycholožka, která DBT vyvinula pro hraniční poruchu osobnosti, pozorovala, že lidé, kteří se sebepoškozují, nečiní to proto, že chtějí zemřít. Činí to proto, že chtějí přestat cítit. Bulimie funguje stejně. Přejídání je nástroj, který dočasně uhasí nepříjemné city. Zvracení je způsob, jak získat zpět kontrolu. To je klíč. DBT neříká: „Nepřejídej.“ Říká: „Co se děje uvnitř tebe, když chceš přejíst? A co můžeš dělat jinak?“

Čtyři pilíře DBT, které změní tvůj vztah k emocím

• Mindfulness - naučí tě být přítomný. Nejen při jídle, ale i v okamžiku, kdy začínáš cítit ten nával. Když se připravuješ na přejídání, mindfulness ti pomůže zastavit, vdechnout a říct si: „Tady jsem. Co teď cítím?“
• Tolerance frustrace - ne každá emoce se dá vyřešit. Někdy je potřeba jen přečkat. Tento modul tě učí, jak přežít nepříjemné city bez toho, abys je musela „vyřešit“ jídlem. Například: když tě někdo zklamal a chceš se napravit čokoládou, naučíš se říct: „Toto je bolest. Nechám ji být, až projde.“
• Regulace emocí - to je jádro. Tady se učíš identifikovat emoce přesně. Ne jen „mám špatně“, ale „cítím se zanedbaná, zahanbená a bezmocná“. Pak se učíš, jak snížit zranitelnost k negativním emocím, jak zvyšovat pozitivní city a jak řešit problémy, které je vyvolávají. Například: místo toho, abys přejedla, abys zapomněla na konflikt s přítelem, naučíš se napsat dopis, který neodešleš, nebo se jen sedneš a popíšeš, co tě trápí.
• Interpersonální efektivita - často je bulimie spojená s pocitem, že nikdo nechápe. Tento modul tě učí, jak říct „ne“, jak požádat o pomoc, jak vyjádřit potřeby bez toho, abys se cítila jako nárok. To je důležité, protože mnoho přejídacích epizod je vyvoláno pocitem izolace nebo nevýslovného odmítnutí.

DBT vs. kognitivně behaviorální terapie: Proč některým pomůže jen DBT

Ale co když to není o přesvědčení? Co když to je o tom, že tě každý den přímo zničí emoce - a jídlo je jediná věc, která ti dává chvíli klidu? KBT tě učí, jak přemýšlet jinak. DBT tě učí, jak cítit jinak.

Podle studie z Univerzity Karlovy (Veselá et al., 2022) u pacientek s bulimií a komorbidní hraniční poruchou osobnosti byla DBT o 20 % účinnější než KBT po šesti měsících. Redukce přejídacích epizod dosáhla 65 % u DBT proti 45 % u KBT. Proč? Protože KBT neřeší emoční přetížení. DBT ano. A to je rozdíl, který může znamenat život a smrt.

DBT je také lepší pro lidi, kteří často přerušují terapii. Když se někdo cítí přehnaně zranitelný, může KBT vypadat jako útok na jeho citový svět. DBT naopak říká: „Tvoje emoce jsou platné. Nejsi špatná. Máme tady nástroje.“ To zvyšuje přilnutí k léčbě.

Co se děje ve skutečné léčbě? Praktický příklad

Po začátku DBT se změnilo všechno. V individuálních sezeních se učila identifikovat emoce. Když jí přišel e-mail, že ji kolegyně nezvá na večírek, místo toho, aby se rozběhla do kuchyně, napsala: „Cítím se opuštěná. Cítím, že jsem nevýznamná.“

V dovednostních skupinách se naučila techniku „Zastav, vdechni, pozoruj“. Když cítila nával, zastavila se, udělala tři hluboké vdechy a řekla si: „Tohle je emoce. Ne jídlo.“

Po devíti měsících měla přejídací epizody jen dvakrát týdně. Zvracení přestala vyvolávat úplně. Nebyla „vyléčená“. Ale byla živá. A to je rozdíl.

Je DBT dostupná v Česku? Co tě čeká, když se rozhodneš začít

Standardní program trvá 6-12 měsíců. Týdně máš jedno individuální sezení (60-90 minut) a jedno skupinové (120 minut). Navíc máš možnost volat terapeutovi mezi sezeními, pokud se cítíš na pokraji. To není jen terapie. Je to podpora.

Cena? V ambulantním režimu sezení stojí 1 200-1 800 Kč. Veřejné zdravotní pojištění to hraje jen v rámci hospitalizace. To znamená, že pokud nemáš komplikace, které vyžadují nemocniční péči, musíš platit z vlastní kapsy. A čekání na začátek může trvat 3-6 měsíců.

Je to náročné. Ale pro mnoho lidí je to jediná cesta, která funguje. A důkazy rostou. V roce 2023 byla aktualizována česká verze DBT manuálu pro poruchy příjmu potravy. V roce 2024 má Česká asociace pro kognitivně behaviorální terapii na cestě digitální platformu DBT-Bulimie Online - s aplikacemi pro sledování nálad, videokurzy a virtuální skupiny. To znamená, že přístupnost se bude zlepšovat.

Kdo DBT opravdu pomůže? A kdo ne?

DBT je ideální, když:

• Máš bulimii a zároveň trpíš hraniční poruchou osobnosti, depresí nebo úzkostnou poruchou
• Trpíš vysokou emoční labilitou - rychle se měníš z šťastné na zoufalou
• Už jsi zkoušela KBT, ale nepomohla - nebo jsi ji přerušila
• Často se cítíš „přehnaně“ nebo „příliš citlivá“
• Přejídání ti dává okamžitou úlevu, ale hned potom pocit viny

DBT nemusí být nejlepší volba, když:

• Máš bulimii bez výrazné emoční dysregulace - třeba jen „přejídeš“ v noci, ale nemáš silné emoce před tím
• Chceš rychlý výsledek - DBT není rychlá terapie
• Nejsi připravená investovat čas a energii do domácích úkolů
• Chceš jen „vyřešit jídlo“ - DBT se zaměřuje na hlubší vrstvy

Podle výzkumů z Masarykovy univerzity a Psychiatrie pro praxi je DBT užitečná i pro ty, kdo nemají poruchu osobnosti. Ale efekt je silnější, když je emoční dysregulace přítomná. Nejde o diagnózu. Jde o to, jak tě emoce zničí.

Co můžeš udělat dnes, i když nechceš začít terapii

1. Začni zaznamenávat emoce před přejídáním. Napiš si: „Před tím, než jsem přejedla, jsem cítila...“ Neříkej „špatně“. Řekni: „zahanbená“, „samota“, „bezvýznamná“, „zlostná“. Přesnost je první krok k regulaci.

2. Nauč se „Zastav, vdechni, pozoruj“. Když cítíš nával, zastav se. Udělej tři hluboké vdechy. Zkus se zeptat: „Co se právě děje uvnitř mě?“ Neřeš, neřeš, neřeš. Jen pozoruj.

3. Najdi jednu věc, která tě uklidní bez jídla. Je to kreslení? Procházka? Poslech hudby? Přečíst knihu? Napiš si to. A když přijde nával, udělej to. Ne jídlo. Tohle.

Nejsi sama. A tyto emoce nejsou tvá chyba. Jsou jen signál. DBT ti ukazuje, jak na ně reagovat, aniž bys se zničila.