Arteterapie vs. muzikoterapie: Kdy pomáhá obraz a kdy hudba

Když dítě s autismem nechce mluvit, ale kreslí kruhy a čáry po celé papíry, nejde o náhodný kreslení. Když dospělý muž s chronickou bolestí začne plakat, když slyší starou píseň, není to jen nostalgia. To jsou okamžiky, kdy slova selhávají - a tělo, ruka nebo hlas začínají mluvit jinak. Arteterapie a muzikoterapie nejsou jen „příjemné doplňky“ k léčbě. Jsou to systémové terapeutické metody, které fungují tam, kde slova nejsou dostatečná. A nejsou stejné. Ani v principu, ani v účinku.

Co vlastně arteterapie dělá, když se někdo kreslí?

Arteterapie není o tom, aby jste vyrobili krásný obraz. Je o tom, aby jste vyrobili něco, co nemůžete říct. Kresba, malba, sochařina - to jsou jen nástroje. Hlavní práce je v tom, co se děje uvnitř, když se ruka pohybuje po papíře. Výsledný obraz je jako zrcadlo vaší vnitřní reality. Někdo nakreslí černé škvrny - a pak se ukáže, že to byly emoce, které nikdy neřekl. Někdo nakreslí domy bez oken - a terapeut ví, že se cítí zavřený.

U dětí s autismem spektra je to obzvlášť silné. Výzkum z Art Therapy: Journal of the American Art Therapy Association (2019) ukazuje, že arteterapie je o 37 % efektivnější při práci s traumatem z tělesného zneužívání než jiné neverbální metody. Proč? Protože vizuální symboly - barvy, tvary, prostor - umožňují dítěti strukturovat to, co je příliš děsivé nebo zmatené, aby to slovy popsal. Uživatelka na Facebooku s přezdívkou „Maminka_autistu“ popisuje, jak její syn po šesti měsících arteterapie začal používat konkrétní symboly z kreseb, aby vyjádřil, že chce jít ven nebo se bojí koupelny. To nebyla náhoda. To byl přesný jazyk, který si vytvořil.

Arteterapie také pomáhá lidem s demencí. Vizualizace zachycuje paměť lépe než slova. Když se starý muž podívá na obrázek, který nakreslil před dvaceti lety, může si vzpomenout na jméno své ženy, i když už neví, co je dnes. Vizuální paměť je jedna z posledních, které demence nezničí. To je důvod, proč arteterapie v domovech pro důchodce pomáhá udržet spojení s minulostí.

A co muzikoterapie? Proč hudba někdy léčí lépe než slova?

Hudba nemá potřebu přeložit emoce do slov. Ona je emoce. Rytmy se přizpůsobují tepu. Melodie se dotýkají nervů. Když někdo s chronickou bolestí začne hrát na buben, jeho tělo se přizpůsobuje - dýchání se zpomalí, svaly se uvolní, mozek uvolní endorfiny. Výzkum ukazuje, že muzikoterapie je o 28 % účinnější než jiné metody při práci s chronickou bolestí. Ne proto, že hudba „odvádí pozornost“. Ale protože mění fyzické reakce těla.

U adolescentů s poruchami chování je muzikoterapie oblíbenější než arteterapie. Průzkum na speciální škole v Brně (2022) ukázal, že 68 % teenagerů preferuje muzikoterapii. Proč? Protože když hraješ na buben nebo na kytaru spolu s někým, nemusíš mluvit. Stačí, aby tvoje ruka šla ve stejném rytmu jako jeho. To je synchronizace bez slov. To je spojení bez hrozby. To je bezpečný prostor, kde se můžeš cítit jako část něčeho většího.

U lidí s demencí je muzikoterapie naopak lepší pro uklidnění. Když se pacient začne škádat, stáhne se do sebe, nebo se rozzlobí - stačí zapnout píseň, kterou znal v dětství. Tělo se uvolní. Oči se zasvítnou. To není magie. Je to neurologie. Hudební paměť je uložena v jiné části mozku než slovní. A ta se u demence nezničí tak rychle.

Když se vám zdá, že „každý umí kreslit“, je to nebezpečný klam

Mnoho lidí si myslí, že arteterapie je jen „kreslení, když máte smutek“. Nebo že muzikoterapie je jen „poslouchání klidné hudby“. To je nebezpečný omyl. Když někdo s traumatem nakreslí krev a černé škrábance, a terapeut to jen řekne „to je pěkné“, může to zhoršit stav. Když někdo s poruchou autistického spektra hraje na bubny a terapeut ho jen „nechá v klidu“, může se stát, že se zavře ještě víc.

Prof. Jan Kříž z Univerzity Karlovy varuje: „Bez kvalifikovaného terapeuta mohou obě metody nejen nepomoci, ale dokonce ublížit.“

Arteterapeut musí znát symboliku barev, prostorů, tvarů. Musí umět číst, co znamená, když někdo nakreslí všechno malé a v rohu papíru. Musí umět poznat, kdy je kresba způsobem, jakým se člověk snaží ovládat svět, a kdy je to výkřik bezmoci.

Muzikoterapeut musí rozumět, jak rytmus ovlivňuje nervový systém. Jak harmonie ovlivňuje emoce. Jak hlasová variace může vyvolat úzkost nebo klid. Musí umět vybrat správný nástroj - třeba jen hřeben a papír - a vědět, proč to pro daného klienta funguje.

V České republice neexistuje zákonem stanovená certifikace. To znamená, že kdokoli si může vytištět „certifikát“ z internetu a začít „terapeutovat“. Na RecenzeTerapeutu.cz je 32 % negativních recenzí kvůli „nedostatečné kvalifikaci“. To není jen nekvalita. To je riziko.

Co se děje ve skutečném terapeutickém procesu?

Obě metody fungují podle stejného základního schématu - ale s jinými nástroji.

1. Bezpečné prostředí: Vše začíná tím, že klient ví, že ho nikdo neohodnotí. V arteterapii je to světlá místnost s barvami, pastelkami, papírem. V muzikoterapii je to zvukotěsný pokoj s bubny, kytarou, klavírem, i s jednoduchými perkusemi.
2. Vytvoření: Klient kreslí, maluje, tvaruje, hraje, zpívá. Neexistuje „správný“ výsledek. Jediné pravidlo: buďte upřímní.
3. Reflexe: Terapeut se neptá: „Co to znamená?“ Ptá se: „Co jsi cítil, když jsi to dělal?“ Nebo: „Co se stalo, když jsi zahrał ten tón?“
4. Integrace: Jak se to promítne do vašeho dne? Když jste nakreslili červenou křivku - jak se to projevuje, když se potkáte s někým, kdo vás kritizuje? Když jste hráli na buben rychle - jak se to projevuje, když jste v autobuse a někdo vás tlačí?

Standardní terapie trvá 6-12 měsíců, jednou nebo dvakrát týdně. Nejde o „příjemný zážitek“. Jde o změnu.

Cena, přístupnost a kdo to platí?

Jedna hodina stojí v průměru 800-1500 Kč. Zdravotní pojišťovny v ČR to nekryjí. Ani většina pracovních smluv. To znamená, že tyto metody dostupné jen pro ty, kdo mají peníze nebo granty. Podle Asociace arteterapeutů ČR je 63 % klientů finančně závislých na dotacích. To je nejen problém přístupnosti. Je to otázka spravedlnosti.

Trh uměleckých terapií v ČR roste o 7,2 % ročně. Většina klientů přichází ze speciálních škol (42 %) a psychiatrických zařízení (31 %). Ale jen 15 % běžných základních škol má někoho, kdo by uměl provádět arteterapii nebo muzikoterapii. A to i když ministerstvo školství plánuje, že do roku 2025 bude 70 % speciálních škol mít certifikovaného terapeuta.

Když se rozhodnete - co si vybrat?

Neexistuje „lepší“ metoda. Existuje ta správná pro vás - nebo vaše dítě.

Volte arteterapii, pokud:

• Problém máte s verbální komunikací
• Trpíte traumatem, které se nechce říct
• Máte demenci a potřebujete zachovat paměť
• Je dítě s autismem, které komunikuje přes obrázky
• Chcete pracovat s emocemi, které se nechají popsat slovy

Volte muzikoterapii, pokud:

• Trpíte chronickou bolestí
• Máte problémy se sociální interakcí
• Je dítě nebo teenager s poruchou chování, který potřebuje fyzickou aktivitu
• Máte demenci a potřebujete uklidnit agresivitu
• Chcete zlepšit komunikační schopnosti prostřednictvím rytmu a spolupráce

Některé centra už zkouší kombinaci - „Art&Music“. V pilotní studii z roku 2022 na 1. lékařské fakultě UK měla kombinovaná terapie úspěšnost 63 % u pacientů s PTSD - o 15 % více než samostatné metody. To je budoucnost. Ale neznamená to, že byste měli začít „dělat obě najednou“. Začněte s tím, co vám nejvíc sedí.

Co dělat, když chcete začít?

Nejdřív se podívejte na certifikaci. V ČR není zákonem stanovena, ale existují organizace, které ji zavádějí. Česká společnost pro muzikoterapii (založená v roce 1975) má vydávané certifikáty. Asociace arteterapeutů ČR vydává standardy kvality. Hledejte terapeuty, kteří mají vzdělání z Univerzity Karlovy nebo Akademie výtvarných umění.

Nechte si vysvětlit, co přesně dělá. Co je cílem. Jak bude probíhat první hodina. Co se stane, když se něco zhorší. Pokud vám někdo řekne „kreslete, co chcete, a já vám to řeknu, co to znamená“ - běžte pryč. To není terapie. To je interpretace bez základu.

A nezapomeňte: obě metody nejsou „alternativní léčba“. Jsou to terapie. A jako každá terapie potřebují čas, kvalitu a respekt.