Stojíte před zrcadlem a snažíte se přiznat sobě, že potřebujete pomoc? Nejste sami. Tisíce lidí v Česku každý den čelí stejnému výzvu - překonat závislost, ať už na alkoholu, drogách, herní závislosti nebo sociálních médiích. A přestože léčba závislostí v České republice stojí na pevném základě bio-psycho-socio-spirituálního modelu, který bere v úvahu celou osobu, chybí jedna věc: konkrétní digitální nástroje, které by mohly pomoci v každodenním boji.
Co se v Česku děje s technologiemi v adiktologii?
V Česku se o technologiích v léčbě závislostí mluví, ale skoro jen jako o budoucnosti. Dokumenty jako Doporučené klinické postupy v adiktologii (2025) nebo Koncepce adiktologických služeb popisují, jak by měla péče vypadat - individuálně, komplexně, s důrazem na psychoterapii a sociální podporu. Ale kde jsou aplikace? Kde jsou digitální deníky, které by umožnily klientovi zaznamenávat své pocity, sledovat triggery nebo dostávat okamžitou podporu, když se mu chce zpět?
Na rozdíl od Spojených států nebo Německa, kde aplikace jako Sober Grid nebo Quit Genius mají desítky tisíc uživatelů, v Česku takové nástroje neexistují jako oficiální součást terapie. Není to kvůli nedostatku technického vývoje. Je to kvůli nedostatku standardů. Vláda a odborné společnosti pracují na nových doporučených postupech, které by měly obsahovat i pravidla pro digitální pomůcky. Ale zatím to je jen plán.
Proč nejsou aplikace v Česku běžné?
Není to jen o právních bariérách nebo nedostatku financí. Je to o kultuře. Česká adiktologie trvá na osobním kontaktu. Terapeut s klientem, skupinová terapie, domácí návštěvy - to je to, co se považuje za „pravou“ léčbu. A má to svůj smysl. Závislost není jen problém s chemií v mozku. Je to problém s vztahy, s autenticitou, s tím, jak si člověk vytváří smysl života.
Ale tady je ten rozpor: pokud je technologie zdrojem závislosti pro některé lidi, pro jiné může být záchranným kabelkou. Když se člověk probudí v 4 ráno s náhlou touhou po alkoholu, nechce volat terapeuta. Chce něco, co je hned - tiché, bez soudců, bez otázek. A právě takové nástroje chybí.
Neexistuje žádná česká aplikace, která by byla vytvořena v spolupráci s adiktology a schválena jako doporučený nástroj pro terapii. Žádná aplikace, která by mohla být předepsána jako součást léčebného plánu. Žádná, která by byla integrována do systému zdravotních pojišťoven.
Co funguje v zahraničí - a proč to nemůžeme převzít?
V USA a Německu fungují aplikace, které fungují jako „digitální terapeut“. Uživatel si každý den zaznamená, co cítil, co ho vedlo k užívání, jak se cítil po odmítnutí. Aplikace mu posílá motivující zprávy, ukazuje grafy jeho pokroku, spojuje ho s jinými lidmi v soběstačnosti. Některé dokonce používají umělou inteligenci, která včas vycítí riziko relapsu a posílá varování.
Tyto nástroje nejsou zázraky. Někteří uživatelé je opustí po týdnu. Jiní je používají roky. Ale mají jednu výhodu: jsou přístupné. Jsou tam, když je potřeba. A nevyžadují, aby člověk měl vědět, kde najít terapeuta, nebo čekal tři týdny na termín.
Proč to v Česku nejde? Protože neexistuje legislativní rámec, který by umožnil lékařům předepisovat aplikace jako léčivé nástroje. Neexistuje systém, který by tyto aplikace ověřoval. A neexistuje výzkum, který by ukázal, že nějaká konkrétní aplikace zvyšuje úspěšnost léčby.
Co můžete dělat teď - bez české aplikace
Nemusíte čekat na státní řešení. Můžete začít už teď.
- Použijte obyčejný papírový deník. Zapisujte každý den: kdy jste cítili touhu, co jste cítili předtím, co vás to vedlo, jak jste se cítili potom. To je základ všech moderních digitálních nástrojů - a funguje lépe, než si myslíte.
- Použijte mobilní aplikace zahraničního původu, jako je Recovery Record nebo I Am Sober. Nejsou česky, ale mají jednoduché rozhraní a fungují i bez internetu. Stačí, když si vytvoříte vlastní české šablony pro záznamy.
- Použijte kalendar - a v každý den, kdy jste neužili, si v něm vybarvěte políčko. Vidět 30 dní v řadě může být silnější motivací než libovolná zpráva z aplikace.
- Připojte se k online komunitám - ne k Facebookovým skupinám s šílenými příběhy, ale k platformám jako Sober Grid, které mají reálné lidi, kteří tam jsou každý den. I když je to anglicky, můžete psát jen „dnes jsem to přežil“.
Nejde o to, mít nejlepší technologii. Jde o to, mít něco, co vás drží. A když máte něco, co vás drží - i když je to jen papír a tužka - už jste na cestě.
Co se změní v příštích letech?
Práce na nových doporučených postupech v adiktologii, které mají být dokončeny v roce 2026, může být bodem obratu. Pokud se v nich objeví standardy pro digitální nástroje, může se změnit všechno. Lékaři budou moci předepisovat aplikace jako součást léčby. Zdravotní pojišťovny budou moci financovat jejich vývoj. Vývojáři budou mít jasný rámec, jak vytvářet nástroje, které opravdu pomáhají - a nejen vypadají hezky.
Je pravděpodobné, že se v Česku objeví první česká aplikace pro podporu odvykání - ale jen tehdy, když bude podporována odbornými adiktology, ne jen vývojáři. A když bude její účinnost ověřena klinickými studiemi - ne jen marketingem.
Zatím je ale jedna věc jasná: technologie samy o sobě nevyléčí závislost. Ale když jsou správně použity - jako doplněk k lidem, kterým věříte - mohou být silnější než všechny léky.
Je technologie přítel nebo nepřítel?
Na portálu Terapie.cz se píše, že technologie mohou být zdrojem problémů. A je to pravda. Když člověk tráví 12 hodin denně ve světě, který mu říká, že je „nepostačující“, že musí mít více, dělat více, být více - pak je technologie jeho vrahem.
Ale když je technologie použita jinak? Když je použita k tomu, aby vás připomněla, že jste si včera vyslechl svůj vnitřní hlas? Když vám připomene, že jste dnes nevypili? Když vám pošle jen jednu zprávu: „Jsi v pořádku. Jsi v bezpečí.“
Technologie nejsou zlá. Jsou nástroje. A jako každý nástroj - záleží na tom, kdo ho drží v ruce.
Co dělat, když se cítíte ztraceně?
Nečekáte na aplikaci, která vás zachrání. Nečekáte na stát, který vám ji předepíše. Začínáte malým krokem.
- Vezměte si papír a tužku. Napište: „Co mě vede k užívání?“
- Příští den, když se cítíte zlý, nebo smutný, nebo ztracený - neotevírejte telefon. Napište to na papír.
- Příští týden se obraťte na terapeuta, který se specializuje na adiktologii. Ne na někoho, kdo vás posílá do skupiny. Na někoho, kdo vás slyší.
- Na konci měsíce se podívejte zpět na své záznamy. Ne na to, kolikrát jste selhali. Na to, kolikrát jste přežili.
Největší změna není v aplikaci. Je v tom, že se konečně přestanete bát přiznat, že potřebujete pomoc. A že si zasloužíte nástroj, který vám pomůže - i když je to jen papír, nebo zpráva od někoho, kdo to taky prožil.
