Stojíte před terapeutem, říkáte mu, co vás trápí, a on vám předloží protokol. Nebo vás ptá, jak se cítíte, a pak se vám snaží přizpůsobit. Který přístup vás opravdu pomůže? Věda už má odpověď. Evidence-based terapie není jen trendy slovo z konference - je to systém, který se snaží, aby každá hodina psychoterapie měla skutečný vliv. A nejde jen o to, jaká metoda je „nejlepší“. Jde o to, jak ji použít s rozumem, s lidskostí a s důkazy pod nohama.
Co vlastně znamená evidence-based terapie?
Evidence-based terapie (EBT) není žádná nová metoda jako CBT nebo IPT. Je to přístup. Definice Americké psychologické asociace z roku 2006 je jednoduchá: integrace nejlepších dostupných důkazů, klinické odbornosti a hodnot klienta. Tři nohy židle. Pokud chybí jedna, židle se převrátí.
První noha: důkazy. To znamená studie - kontrolované, opakovatelné, statisticky významné. Ne „můj terapeut to říkal“ nebo „v knize to bylo“. Když se věda shoduje, že kognitivně-behaviorální terapie (CBT) pomáhá lidem s úzkostí, pak to není názor. Je to důkaz. V ČR jsou tři metody, které pojišťovny hrazeny: CBT, řešení problémů (PST) a interpersonální terapie (IPT). Spolu tvoří 82 % hrazených terapií. Proč? Protože výzkum ukazuje, že tyto metody fungují. Klienti, kteří je prožívají, mají o 42 % vyšší šanci na klinicky významné zlepšení než ti, kteří jdou k terapeutovi bez tohoto přístupu.
Druhá noha: klinická odbornost. Terapeut nejen čte studie - umí je převést na život. Ví, kdy se držet protokolu a kdy ho porušit. Když klient řekne: „Tohle mi nevadí, ale když mluvím o rodičích, cítím se jako dítě“, tak to není v žádném protokolu. Ale to je právě ten moment, kdy odbornost začíná. Věda neříká, jak se máš chovat. Říká, co funguje. A ty musíš vědět, jak to přizpůsobit.
Třetí noha: hodnoty klienta. Někdo chce rychlé řešení. Někdo potřebuje čas, aby se otevřel. Někdo nechce pracovat s domácími úkoly. Pokud terapeut ignoruje to, co klient skutečně potřebuje, i nejlepší metoda selže. V průzkumu České psychologické společnosti z roku 2021 zjistili, že 71 % klientů považuje kvalitu vztahu s terapeutem za důležitější než konkrétní metodu. Věda to potvrzuje: terapeutický vztah je nejsilnějším prediktorem úspěchu - i v evidence-based terapii.
Co to v praxi znamená - jak to vypadá ve skutečné hodině?
Představ si, že přijdeš k terapeutovi s úzkostí. Neřekne ti: „Zkus si to představit jinak.“ Neřekne: „Myslím, že to máš z dětství.“
Řekne ti: „Začneme tím, že si vytvoříme jasný cíl. Chceš, aby tě úzkost nebránila v práci? Nebo v komunikaci s přáteli?“ Potom ti dá nástroj - například škálu pro měření úzkosti od 0 do 10. Každý týden ho vyplníš. A terapeut si to zaznamená. Pokud tři týdny nevidí žádnou změnu, neřekne: „Musíš se víc snažit.“ Zajde do výzkumu. Zkoumá, zda by měl změnit přístup. Zkusí jiný typ intervence. Možná přidá techniku z přístupu ACT. Nebo zjistí, že problém není v úzkosti, ale v únavě - a začne pracovat na spánku.
Toto je evidence-based terapie. Není to „předepsaný recept“. Je to adaptivní proces. Terapeut používá důkazy jako mapu, ale ne jako cestu, kterou musí jít bez výjimek. V ČR se to však stále používá málo. Pouze 37 % klinických psychologů systematicky sleduje průběh terapie. V Německu je to 68 %. Proč? Protože je to práce. Vyplňování dotazníků, zaznamenávání změn, čtení studií - to nejde vložit do 50 minut mezi dvěma klienty.
Co se děje v Česku - a proč to zůstává v tísni?
Od roku 2010 se v ČR začalo evidence-based přístupem zabývat. Ministerstvo zdravotnictví zahájilo pilotní projekty. V roce 2023 už 65 % hrazených psychologických služeb vyžaduje alespoň jednu EBT metodu. To je velký krok. Od roku 2018 bylo nutné absolvovat jen základní kurz. Od 1. ledna 2023 musí každý nově registrovaný psycholog prokázat znalost jedné empiricky podložené metody. To je změna.
Ale je tu problém. Většina důkazů pochází z USA, Německa, Nizozemska. Protokoly jsou vytvořené pro jinou kulturu. V Česku 63 % psychologů cítí, že EBT je na něj tlačená - jako by jim odebírala klinickou svobodu. A málokdo má čas na překlad, adaptaci, validaci. Pouze 28 % dostupných protokolů bylo otestováno na českých klientech. Což znamená: můžeš použít CBT, ale nevíš, jestli ta verze, kterou znáš, funguje na českého muže, který se nechce otevírat, protože „to se dělá jen v Americe“.
Trh roste. V roce 2022 měl trh EBT v ČR hodnotu 1,2 miliardy Kč. Růst 9,3 % ročně. Digitální nástroje pomáhají - 41 % terapeutů už používá aplikace na sledování nálad. Ale většina terapeutů stále říká: „Nemám čas na dokumentaci.“ A to je ten hlavní překážka. Věda neříká: „Udělej víc.“ Říká: „Udělej to správně.“ A to vyžaduje čas, trénink, podporu.
Co je špatně na „přílišném“ evidence-based přístupu?
Ne všechno, co je vědecké, je lidské. Když terapeut striktně dodržuje protokol CBT a klient říká: „Ale já necítím, že mám nesprávné myšlenky. Cítím se, že mě nikdo nechápe.“ - co pak? Pokud terapeut pokračuje v plánu, jako by klient byl chyba v systému, pak se stává mechanizmem. A to je nebezpečné.
Prof. Scott O. Lilienfeld říká: „Důkazy v psychotherapii nejsou absolutní, ale pravděpodobnostní. Žádná terapie není účinná pro všechny klienty za všech okolností.“ To je klíč. Evidence-based terapie není o tom, aby byla „správná“ pro všechny. Je o tom, aby byla nejpravděpodobnější pro tento klienta v této chvíli.
Na fóru Psychoforum.cz napsal jeden klient: „Cítil jsem se jako experimentální subjekt, když můj terapeut striktně dodržoval protokol CBT bez ohledu na mé emocionální reakce.“ To není evidence-based. To je mechanická aplikace. Pravá EBT se ptá: „Co se děje?“ a pak se ptá: „Co vědí vědci?“ a pak se ptá: „Co chce klient?“
Na druhou stranu, druhý klient napsal: „Díky systematickému monitorování průběhu věděl můj terapeut přesně, kdy změnit přístup, což mi zachránilo rok terapie.“ To je přesně to, co EBT má být.
Co si můžeš jako klient vyžádat?
Není třeba být odborníkem, abys požadoval kvalitu. Tady je, co můžeš od terapeuta očekávat:
- Požádej o vysvětlení metody. „Jaká je tato terapie? Jak byla ověřena?“ Pokud se zamyká do odpovědi „to je standardní“, tak se ptáš na něco, co neví.
- Požádej o sledování průběhu. „Budeme měřit, jak se mi daří? Jaké nástroje používáte?“ Pokud ne, tak je to jen rozhovor. Není to terapie podle důkazů.
- Požádej o volbu. „Mám možnost vyzkoušet něco jiného?“ Pokud ti terapeut řekne: „Tohle je jediné, co funguje“, tak je to nepravda. Existují různé metody, a každá má své silné stránky.
- Pozoruj vztah. Cítíš se bezpečně? Můžeš říct „ne“? Můžeš říct „to mi nevadí“? Pokud ne, pak se nemusíš ptát, jestli je terapie evidence-based. Pokud nejsi bezpečný, tak žádná metoda nezabere.
Budoucnost - kde se evidence-based terapie ubírá?
Ministerstvo zdravotnictví spustilo projekt EBP 2.0 - který zkoumá, zda lze genetické testy nebo biomarkery použít k výběru nejvhodnější metody. To zní jako sci-fi. Ale je to realita. V budoucnu bude terapeut možná vědět: „Tvoje genetická varianta naznačuje, že CBT bude pro tebe efektivnější než IPT.“
Do roku 2030 se očekává, že 90 % hrazených psychologických služeb v ČR bude evidence-based. To je obrovský posun. Ale pokud se to stane bez ohledu na kulturu, bez ohledu na člověka, bez ohledu na vztah - pak se stane mechanizmem. A mechanizmus nemůže léčit duši.
Pravá budoucnost není v tom, aby všechno bylo standardizované. Je v tom, aby věda pomáhala být větším lidem. Aby terapeut měl nástroje, které mu umožňují být přesnější, ale také citlivější. Aby klient věděl, že jeho bolest není jen „náhodná“ - ale že existuje způsob, jak ji léčit, který funguje. A že někdo ho opravdu slyší.
Co dělat dál?
Pokud jsi klient: neboj se klást otázky. Nejsi zákazník, který má přijmout všechno. Jsi partner v procesu. A máš právo vědět, co se děje.
Pokud jsi terapeut: nezaměňuj evidence-based přístup za mechanické dodržování protokolů. Používej vědu jako světlo, ne jako řetěz. A pamatuj: největší důkaz účinnosti není v číslech - je v tom, jak klient řekne: „Už to nechápu. Ale teď už vím, že to nejsem já.“
Pokud jsi rodič, přítel nebo kolega: neříkej „to je jen psychoterapie“. Řekni: „To je věda, která pomáhá lidem žít lépe.“ A podpoř to.
Je evidence-based terapie stejná jako CBT?
Ne. CBT je jedna z mnoha empiricky podložených metod - ale evidence-based terapie je přístup, který využívá CBT, IPT, PST i jiné metody podle důkazů, klinické zkušenosti a potřeb klienta. EBT není metoda, je to způsob, jak metody používat.
Proč někteří terapeuti odmítají evidence-based přístup?
Někteří ho považují za příliš mechanický, nebo si myslí, že omezuje jejich kreativitu. Jiní ho neznají dostatečně, nebo nemají čas na dokumentaci a sledování průběhu. V Česku 63 % psychologů považuje tlak na EBT za omezení jejich klinické autonomie - ale to často znamená, že nebyli dostatečně vzděláni, jak ji správně používat.
Je evidence-based terapie vhodná pro všechny poruchy?
Ne. Pro některé komplexní případy - například poruchy osobnosti s vícečetnými komorbidity - neexistují jednoduché protokoly. Ale EBT není o tom, mít odpověď na všechno. Je o tom mít nejlepší dostupné odpovědi a umět je kombinovat. Výzkum ukazuje, že i v těžkých případech EBT zlepšuje výsledky o 28 % oproti nezaměřeným přístupům.
Jak zjistím, zda můj terapeut používá evidence-based přístup?
Zeptej se: „Používáte nějaké standardizované nástroje pro sledování průběhu?“ Nebo: „Na jakých výzkumech je založena vaše metoda?“ Pokud odpoví: „To je standardní“, nebo se vyhýbá odpovědi, je to červená vlajka. Pokud ti ukáže dotazníky, vysvětlí, proč používá konkrétní metodu, a bude se ptát na tvé reakce - je to dobrý znamení.
Může evidence-based terapie škodit?
Pokud je aplikována mechanicky - ano. Když terapeut ignoruje tvoje pocity, aby dodržel protokol, můžeš se cítit jako experimentální subjekt. To není evidence-based. To je chyba v aplikaci. Pravá EBT minimalizuje riziko škody právě tím, že sleduje průběh a včas upravuje přístup. Nezaměňuj chybu terapeuta za chybu metody.
